takže to není tvůj nápad, kdyby ano, tak se mi to líbí:-)

kmotrov: ne že bych se někoho zastávala, ale nemyslím že tady jde o nějaké kopírování, vždyť to téma je dané soutěží a společné s tou písničkou je tam pouze ta jediná věta, nevím, řekla bych, sakra, bohužel pro mě se toho zase tenhle autor ujal skvěle, to mě akorát utvrdilo v tom že se nezúčastním, tak:o(

a mě zase ten závěr oslovil, vždyť to dítě potřebuje chránit ze všeho nejvíce a prorůst, to je ta největší ochrana, bezpečí, láska, tak to vnímám, líbí

radkova předvolební, jo beru ji

vzpomněla jsem si na knihu: Tančím jak nejrychleji dokážu, a na takovou tu větičku tanči a zpívej jakoby se nikdo nedíval...hezky, moc hezky vyjádřené, ano, jdeme tančit, tančit životem, co s ním jiného? tohle je dobrý návod

no...docela mě mile překvapila...až tak že jsem si ji tu přečetla nahlas...ne že by byla milá, ale naopak dosti depresivní, snad jako život rozervaného člověka

napadlo mě už u názvu že půjde o něco smutného... staré dolů, nové nahoru...nápad skvělý, čtivý, ale ještě smutnější než jsem předpokládala, já zatím vůbec nevím koho volit

loner: Devils_PIMP: metaverz: ŽblaBuňka: děkuji milí kolegové, tak tohle napadlo ženu, matku, když uklízela pokoj synátorovi, pro zajímavost

jo, ještě k tomu zatichlý a plný, tím jsem chtěla vyjádřit, že si vážím lidí kteří jsou přesně takoví, nepotřebují hned všem dávat okatě, hlasitě a arogantně najevo jak jsou dobří, ale každý vnímavý to brzy pochopí, ano tenhle člověk za to stojí, je plný moudra, myšlenek, citu a uměleckých schopností...

no ta je! vnímám tvé pocity, takovou tu závrať ze zamilovanosti a mládí, skoro závidím ;-) úplně jsem se zasnila

napíšu ti jen jedno: "nepleť si moji povahu s mým chováním, moje povaha je to, kdo já jsem, moje chování záleží na tom, kdo jsi ty", jo a ta víla je fakt po dlouhé době hezounká pohádková postavička, jo a ten pot na skle mě taky tedy trochu zarazil, ale ve své odpovědi jsi to vysvětlil a je fakt že to občas taky používám, opocené sklo, jo a přijde mi nějakým způsobem jako pokračování té předchozí, jo a druhá sloka to je tedy vyjádření naprosté šílenosti, je super, tak takový tedy jsi, báječné, plný rozporů, no vlastně přesně takový jak jsem tě popsala aniž bych tě znala

Makyna: alexis: děkuji milé kolegyně

Sucháč: ano, a doufám že tě ještě roky bude přivádět do extáze a bude tě dělat šťastným, dík moc

kmotrov: ale ano :-) já mám radost z připomínek, a jak už jsem ti jednou psala, zarazí tě ta místa o kterých já sama pochybuju, nějakým zvláštním způsobem vnímáš kde já sama vím že to není to pravé ořechové, ale zase chtěla jsem tam vyjádřit také ten kontrast věc x člověk, a hlavně to, jak my lidé potřebujeme ty věci ke své radosti aniž si to mnohdy uvědomujeme. Někdy to nepochopíme nikdy, někdy když už je pozdě a jindy tak akorát včas, abychom zůstali šťastnými, a tady se nejedná jen o obyčejnou věc, protože kytara je nástroj a skrze ni se vlastně projevuje ten člověk, děkuji moc

zajímavá, nějak jsem si vzpomněla na písničku Ta dvě malá křídla tu nejsou, jen, přijde rychlý pád

povedla se ti, hezky napsaná a těch pár slov dostatečně vyjadřuje ten smutek, stárnutí a pomíjivost

pohvizduji si tu písničku z úvodu a musím se usmívat, i když sakra, na tom že stárneme není nic k smíchu, ale podal si to tak, že vlastně je, takže ok

jo, já vím že toužíš po kritice, která by tě posunovala dál, ale co mám dělat když se mi líbí tahle báseň, běží mi před očima film, snad i cítím zápach potu a smrti a mám husí kůži, tak prostě nemůžu kritizovat

já vidím nevěrného zoufalého muže, který stojí na prahu vlastní ložnice, a v ní tiše a klidně spí jeho vlastní žena, takový obrázek vyvolala v mojí mysli tahle básnička a protože něco vyvolala tak se mi líbí

ó, milá Klerisko, čtu a úžasem otevírám oči, co ty máš všechno za sebou a jak se to odráží v tvých textech, opět jsem unešena, závidím, anebo ne, vlastně nevím, je to neskutečně autentické, vnímám bolest a zoufalství, ale na druhou stranu neskutečnou lásku a nostalgii, mám pocit že víš že tak by se asi celý život nedalo žít, ale stejně ti jakoby vždy něco bude scházet, já tě vlastně neznám, ale přeji ti jen to dobré a prosím zase něco napiš, pozveš nás vždy do svého nitěrného prožívání a někam kam bychom se asi nikdy nedostali, vidím dva nádherné mladé lidi na pomezí normálního života, dík za pozvání k sobě, tak asi