čtu a začátek básně je tak hezký, ze života...dlouhodobý vztah, ty sloky s trny...až v podstatě po poslední verš, tam je tolik skepse, aspoň já to tak vnímám, že všechno kouzlo odeznělo, povedla se ti, vidím ty šípky přešlé mrazem, zplaněné stát u cesty a slzy, co v led se přeměnily, slzičky panny nevěsty, to kdyby věděla co ji jednou potká, a s čím se v žití v šípkovém království po cestách trnitých utká, pa, pa

Mám pořád stejné pocity z tvých básniček, nemá cenu psát pořád dokola co si myslím já, psali ti i kolegové a to je ono! Přijde nováček a jeho tvorba je taková nijaká, vnímáme že z toho nikdy nic nebude a třeba ani nereagujeme, není na co. Ale u tebe to tam je, první sloka se ti povedla, pak je zase moc slov, ale to se podá, já to vím, máš co říct, je to tam zatím poschováváno v těch mnoha slovech, ale něco mě na tom poutá a zajímá, mám pocit že jsem tvoji poslední básničku četla nepřihlášená, tam ses snažil o změnu a byla celkem povedená.

děkuji, umístila jsem si je pod ranní kávu a vyrážím do světa, obohacena tvými mile podanými moudrostmi

je taková načatá, dává prostor fantazii, to se mi na ní líbí

Kakuzu: kmotrov: ano, jak jsem již psala je to básnička z archívu, ale myslím že podobný pocit bych klidně našla kdykoli v dnešní době, ale asi už s ním umím lépe zacházet, děkuji za empatii

taron: Jiří Turner: V první chvíli mi Jířího nápad přišel lepší než moje verze, přeříkávala jsem si tu sloku a zdálo se mi to fajn, říkala jsem si asi jsem se chtěla zuby nehty držet rýmů, jenže pak by to mělo úplně jiný smysl, já to myslela tak, že občas sami sebe nepoznáváme, jakoby někdo cizí byl v nás, jakoby by přes všechno báječné kolem, jsme se cítili jako cizinci a ještě na návštěvě, tak asi, moc děkuji

proč ne, vyzkoušet musíme všechno, asi tou plachetkou, vzpomněla jsem na Erbena

je krásná, něžná, křehká, ale já vnímám i zoufalství, smutek, přání, kéž se splní

Orionka: když jsem tu básničku(je starší)vkládala, tak jsem si sama říkala, tak hrozný to přece není, nicméně, někdy jsem ji napsala, takže, třeba bylo, třeba jen chvilku, děkuji

kéž by takové pocity vydržely navěky, jak je to prosté

tvé básně mě vždy dostanou, svojí opravdovostí, bezelstností, citem a navíc zvířátka miluju a ti vandráčci pejskové si zaslouží tolik lásky a oni ji vnímají a několikanásobně nám ji vracejí

až mě zamrazilo v závěru, tančím si mezi řádky, skoro se vznáším a najednou poprava, vím že zdůrazňuješ že tvé básně jsou výplodem fantazie, ale...stejně je z nich cítit prožité, líbí se mi obsahem i stylem, hravě mě vede celou básní až k procitnutí

také na mě silně zapůsobila

hm, toť otázka, možná je lepší úplně nedospět, snažit se vnímat svět tak nějak mladě, bez předsudků, zkušeností a nic moc neřešit, vždy si tě ráda přečtu

nejdřív jsem se lekla že je to moje okno, fuj, ulevilo se mi, no máš pravdu, je to celý divný prostě, celej ten život, lidi, tvoje dílko je vlastně taková úvaha a mně se to tvoje uvažování líbí

jo, jo tvoje verze je nej

líbí moc tvoje rýmování, první tři sloky a hlavně ta první jsou fakt dobré, líbí se mi tvoje nápaditost v textech, poslední by asi opravdu stála za poupravení-
kde večer stála
silueta
teď vyhasnutá cigareta
čeká na zametení

krásné vyznání, možná by stačilo ubrat jen slovíčko však, je pravda že ten verš je takový násilný, na tebe nečekaně

třeba by mohlo být pak otevře se svět pro nás dva, ale i s tím zavře to má určitý smysl, myslím že povedená básnička

jsou už trapní smajlíci
nemůžu si pomoci
když mám úsměv na líci
:-):-):-):-):-):-):-)"oD