víš, je umění létat, člověk musí umět i přistávat, a vůbec je nám dáno žít na zemi, nejsme žádní letci, to jen občas si půjčíme křídla ptáka, nebo nasedneme do létadla, ale zem je naším domovem, prostě pro nás lidi je umění létat, člověk musí umět i přistávat...zdravím tu dívku a přeji umění přistávat...zajímavá báseň

tak zranitelná, ale odcházím a vrhám se do další etapy, krásně napsáno, křehké, jemné, ale jakoby odhodlané

četla jsem tuhle báseň už nepřihlášená a řekla jsem si, že ji nebudu komentovat, hm, utíkat k víře, hledat v ní spásu pro své problémy to je vlastně to nejjednodušší co můžeme udělat, ale víra ty naše problémy nevyřeší, naopak, si skoro myslím že je prohlubuje, problémy jsou hmatatelné, kdežto bůh a to vše okolo něj, o tom jsem vždy jen četla nebo slyšela, já vím že jsem hnusná, ale myslím že největší a nejlepší víra, je víra sama v sebe, je třeba hledat v sobě! Myslím, víra, ano pomáhá věřit, ale já sakra stále nevím v co??? V to že budeme mít lepší život, v to, že přijmeme náš úděl...to přece není možné, to je v nás a ne ve víře, tedy shrnu ten můj hnus co jsem napsala, víra je pro slabochy, silný věří v sebe!!! Promiň.

skvělý nápad, šikula

všichni jaro opěvují, ale ne vždy je důvod, tak proč se nevypsat ze svých pocitů

mně přijde nějaká chaotická, ale třeba je to mnou, taková jakoby jednotlivé sloky nepatřily k sobě

ach, chodím se jen na pár klenotů, a ty jsi jedním z nich, věř nebo ne, ta bolest dolehla až sem, neskutečně silná báseň, bez patosu, bez sebelítosti, s takovým uvědoměním v závěru, že z něho mám husí kůži, chce se mi brečet a přitom vím že na marnost už není čas...nadechnout, vydechnout, vrhnout se do života, beze ztrát...umřela jsem v touze žít...báseň je napsána s noblesou opravdové básnířky

ou, Sucháči, jedna z těch co stojí za to, přečíst si ji nahlas a pomalu...

napsal jsi opravdu krásnou básničku, tak za ni rada od ženy:

Krásné tvoje snění
však nestačí jen snít
musíš něco udělat
abys ji mohl mít

Bosorku, co raz dva tři
ve valčíku tančívá
snění jí nestačí
z plamenů stvořená
tělem svým zahřívá.

jasně, působí voňavě, jarně, žlutě, zářivě, zamilovaně, Homérovo komentář je poněkud nevhodný

vidím jak obraz tvoji básničku :-)

Udělala bych cokoli
pro pár tvých veršů na papíře
nečtu básně jen očima
čtu všemi smysly, k nevíře!
Snažím se číst i mezi řádky
jen kvůli tobě chodím zpátky. :-)))

Napsal jsi krásnou báseň, takovou melancholickou, plnou lásky a vášně a možná jara, přeji ať ta pro kterou je vyslechne tvá slova

tento způsob jara zdá se mi poněkud nešťastným...je to silná báseň, kde i forma je velice vyvedená, jen ta bolest z ní, ne a ne vyprchat...

taková roztancovaná je celá básnička, je skvělá, pozitivní, plná úsměvů, a líbí se mi ten paradox, o dešti se vesele píše málo a moc se mi líbí to jásavé nevadííí, já jásám nad tou básní, líbííí

aby tě nezavřeli...za žhářství :-D

Hej, mám strašlivou radost z tvé nálady :-)) Jaro je tu

na tohle sem budu chodit, můžu?

přesně taková rána miluju :-) a navíc kmotrov se přesně trefil i do mých myšlenek

další z poetických úvah by taron :-) takových těch pravdivých úvah, které si optimista ve svých myšlenkách nepřipouští, ale občas se jich zlehka také dotkne

v první sloce není, v druhé náhle je a jak skvěle se to doplňuje, tahle tvoje dílka jsou neskutečně pozitivní, tak to mám ráda...