něco tíživého na mě dopadá až sem z té básničky, cítím vášeň a současně smutek, je plná emocí a taková báseň se mi líbí, je v ní vše na svém místě, je v ní i otázka a popsaná beznaděj, líbí, láska i bolí

náhodou i mráz si zaslouží opěvovat, první sloka je nejlepší, tvoje básnička se přečetla jedním dechem a s úsměvem na tváři, který ještě více rozšířil závěr, tak mě ještě napadlo že letos mráz asi postonává, moc ho neni

každá tvoje básnička je krůček dál

takže sběratel princezen :-) milé

to je romantika, povedená

taron: dík

ŽblaBuňka: tys je dokonce viděl napsaný, ten začátek byl častečně můj komentář k jedné tvé básničce:-) máš dobrou paměť, dík

veronika: dík, no malinko jsem to upravila protože máš pravdu

ne, ty se neztratíš :-), ty máš takovou zvláštní životní moudrost, zvláštní osobitý styl a čtvrtá sloka se mi zrovna teď tak hodí a ostatní se mi hodí na jindy, skvělé, prostě tvoje láska a obdiv k žití z ní tryská, asi mě to zas a znova uchvátí

musím se ti přiznat že druhé dvojverší mi přijde dosti rozporuplné, jinak, ano, někdy to co máme nadosah jakobychom neviděli, nebo nechtěli vidět, zaslepeni vlastními představami, jo pěkná

ou, hluboce mě zasáhla, je skvělá, vnímám ten pocit pravdivosti teď v celém těle, ne, ne a ne, tak lehce se nedám :-), perfektní, myšlenkou, zpracováním, působivostí

řeknu jen že mě zaujala, počkám si na další

super název i obsahově se mi líbí

Sucháč: ahoj, no to jsem jednou zaperlila :-D děkuji vřele za přízeň

jo, Adélo, skvěle ses v tom dílku vypsala, možná jsi malinko opomněla formu, ale je to tak živelné, že takhle je to perfektní, přiznala jsi i to, co si někdo jen myslí, mně se to moc líbí, a navíc, věř, je skvělé takhle milovat, závidím ti(malinko) a moc ti to přeji

těm, které milujeme, umíme odpouštět, někdy i to čím nám moc ubližují, pěkné

myslím že bys měl použít valz, neboj neodděluje, možná že ani netušíme jak jsme si všichni blízcí, jen se více otevřít, strach ze ztráty máme všichni, i ze stárnutí, z nemocí, ale je umění nad tím nepřemýšlet, ono to přijde, tak proč na to myslet když to ještě není, je to takový výkřik o pomoc ta tvoje básnička, tak ji vnímám, nebo prosba o pochopení a jako taková působí.
Možná bych se tak nesoustředila na rým posledních veršů strof

čtu a začátek básně je tak hezký, ze života...dlouhodobý vztah, ty sloky s trny...až v podstatě po poslední verš, tam je tolik skepse, aspoň já to tak vnímám, že všechno kouzlo odeznělo, povedla se ti, vidím ty šípky přešlé mrazem, zplaněné stát u cesty a slzy, co v led se přeměnily, slzičky panny nevěsty, to kdyby věděla co ji jednou potká, a s čím se v žití v šípkovém království po cestách trnitých utká, pa, pa

Mám pořád stejné pocity z tvých básniček, nemá cenu psát pořád dokola co si myslím já, psali ti i kolegové a to je ono! Přijde nováček a jeho tvorba je taková nijaká, vnímáme že z toho nikdy nic nebude a třeba ani nereagujeme, není na co. Ale u tebe to tam je, první sloka se ti povedla, pak je zase moc slov, ale to se podá, já to vím, máš co říct, je to tam zatím poschováváno v těch mnoha slovech, ale něco mě na tom poutá a zajímá, mám pocit že jsem tvoji poslední básničku četla nepřihlášená, tam ses snažil o změnu a byla celkem povedená.

děkuji, umístila jsem si je pod ranní kávu a vyrážím do světa, obohacena tvými mile podanými moudrostmi