naše "moudrá" Veronika, ano teď žiješ své období rození, jsi tak moudrá že nebrečíš že ti cosi uniká, ale s láskou a velkým srdcem prožíváš, krásné, opět vnímám tvoji nepokřivenou životní filozofii

závěr téhle povídky jsem hledala, je dojemný, ale ne bolestínský a ufňukaný, opravdu milé psaní, tak jako vyprávění od oblíbené kamarádky

jsou milé tvé povídečky, máš takový laskavý styl, už jsem jich pár přečetla, líbí se mi také tvůj smysl pro humor a pro určitý nadhled, moc jsem se smála u povídky z toho školení jak jste bloudili a jezdili, že ses bála že potkáte sami sebe, to mě pobavilo, no povídky s tvým pejskem jsou opravdu milé, lidské a ráda si zase další přečtu :-)

skutečně mě uzemnila, ještě že jsi ji sem dala, první dvě strofy jsou opravdu interesantní, ale mně nejvíce zaujala věta! Tak proto ty modlitby. Velice se ti povedla. Dovolím si výňatek z jedné povídky Ch.Bukowského: "Žádný div že se obracejí k bohům.Je to strašně těžké brát to, jak to je." Nicméně tahle báseň je o tom že Ty víš jak to všechno je. Ale kde je on? Ještě že jsi ji sem dala.

hezké pozvání, navozuje klid, teplo a příslib, líbí

to je moc hezká básnička

Mě zaujalo velice, je to poezie taková chorobná až schizofrenní, je to skvělé a velice autentické, skoro bych napsala že něco podobného by se dalo nalézt ve sbírkách takových těch opravdu rozpolcených a rozervaných básníků, kteří končí svůj život v mládí zahalen spoustou tajemství, tak na mě tvoje báseň působí

vím ke svému stylu máš konzervativní postoj, ale zrovna tahle báseň je slovy krásná, je to opravdu hromada krásných slov, ale formu by si možná zasloužila jinou

hm, hned první slokou jsem zpozorněla a pak jedním dechem přečetla tu ódu na Marii, je nádherná, poetická, líbí se mi čeho všeho se dotýká a čím končí, krása

jsem asi dnes nějak naměkko, ano toto mi stálo za přečtení a přiznávám že mám husí kůži a takový ten houževnatý pocit, že stojí za to žít a chci tu být co nejdéle, tvoje báseň se mi nesmírně líbí, líbí se mi od začátku dokonce, je taková zvláštně flexibilní, nebo jak bych se vyjádřila, každá část vzbuzuje jiné pocity, opravdu povedené

v posledním verši bych klidně uvítala zabije nás čas, ale to mě jen tak napadlo, k tvé básni musím říct že velmi hezky plyne a ještě je k zamyšlení, tudíž velmi dobrá prvotina, vítej

napadlo mě jedno a mám z toho bez přehánění slzy v očích, jsem šťastná že znám ten jazyk...

Báseň je nádherná

já tedy nerada slovíčkařím, tuto báseň beru hlavně jako vtipně podanou, při obrazotvornosti místy vzrušující ale tak hravě, možná kdybys nepsal do anotace že jsi ostýchavý tak by se ani nerozpoutala tahle diskuze, ale já tedy absolutně nechápu tuhle část komentáře: "ostýchavost je ošklivější, protože ukazuje, že člověk zná ctnosti, ale zrazuje je, z čehož ta ostýchavost proudí. Je to ukazatel, že ten člověk dělá něco, co je proti jeho přirozené dobrotě. "Z toho úryvku jsem já paf.

Poslední dobou si stále více všímám jak máš rozmanitou tvorbu, za to palec nahoru. A za dnešek úsměvy ;oDDD

vítej, malinko bych to haiku upravila, prostřední verš by mohl být- paprsky slunce zlatem-pak by to podle mě lépe splňovalo "parametry" haiku

Teda k obsahu můžu říct jen skvěle, občas mi zahabruje rým a rytmus, ale na druhé přečtení se s tím nějak srovnávám, líbí se mi

Co napsat? Ani venku není vše jak má být, teď má být mráz a sníh, milá taron všechno je jinak...Jinak než bychom chtěli, čert ví proč

takhle to dokážeš jenom ty, dlouho nic a teď takováhle pecka, hned první sloka je skvělá, je to nápadité, inteligentní, nenaservírované, ostýchavé a přitom jasné

jestli hned teď uteče
...nepozná tvé vyšší cíle

jestli budeš dlouho mluvit
...uteče ti velmi čile

jestli půjdeš směle vpřed
...oběma vám bude mile

i když jsme nebetyční optimisti, bohužel víme že to tak dopadne, občas se nad tím také zamyšlím, hezky jsi to napsal, zatím však máme svoje role, tak hrajme v tom divadle život, mám ráda tvá zamyšlení a tvoji pestrost

kmotrov: já vím že ty mě vždy potěšíš