Máš smůlu, když otevírám tvoje básně už očekávám vyspělé dílko, ale zase štěstí v tom, že neklameš, opravdu dovedeš upoutat, stylem i obsahem

jo, stačí pár slov a vnímám v nich hodně bolesti...

jo, to mě opravdu pobavilo, nápadité a hezky mužské

haiku ti jdou, tím že zreguluješ slova vynikne tvoje myšlenka a ty máš bezesporu velmi poetické

ou, tak to je skvělý, škoda že nemáš jednu ruku dlouhou...tohle si zakládám, no, vlastně stejně vnímám cosi pozitivního, ten důvod jít stále dál

taron: ŽblaBuňka: děkuji, věrní

Midem: jasně, vlastně ta báseň skoro není o slunečnici :-), dík

co se asi stane když naštveš anděly? stejně máš dobrý nápady, to jen já nějak dnes tenhle nechápu, ale čte se mi to hezky

Něčím mě zaujala, snad ta lehká melancholie a vůně levandule, čtu ji dokola, možná ano není dokonalá, ale nevím čím takže vlastně je tak zvláštně light hezká

přesně jsi vystihl pocitovka, jedu domů a z obou stran lemují silnici slunečnice, a pak už si jen přeříkávám dokola co chci napsat až to hodím na papír a ještě z jedné věci mám radost, já sama mám pocit že mé básně jsou v podstatě prosté, nejsem žádný vědátor :-)o to více mě potěší když zaujmou :-)

Devils_PIMP: Obdivuji tvoje znalosti a cit pro poezii, ale někdy mě fakt překvapíš svým úsudkem, třeba výrok tolik škody v jedné básni, mě fakt uzemnil pod tímhle dílkem, vždyť se čte moc hezky a obsah mě skutečně zaujal(možná jsem si ho naaplikovala sama na sebe a mou nedávnou padesátku :-))

hm, zajímavý příběh...víš, skoro nadpozemský, takhle může vnímat jen někdo, musela jsem ji přečíst třikrát než jsem pochopila název... poznamenali nás mnozí, kéž každý potká svého pasáčka...myslím že to není báseň na rychlé přečtení, je to báseň která se musí umět prožít a pochopit

Naprosto mě tady obklopila, mám slzy v očích... to všechno co z ní tryská, nostalgie, pomíjivost, touha a ta ústřední atmosféra zavánějící mořem...tuhle jsi psala v nádherném poetickém objetí

mně se ta básnička líbí, možná že právě proto že ji dovedu pochopit a cením si toho že v pár řádcích je toho mnoho, někdo o tom napsal celou knihu "Muži jsou z Marsu a ženy z Venuše"...

už jsem tě dlouho nečetla, mám pocit žes měl občas lepší dílka, tohle zní jako odrhovačka, ale kdyby ji někdo věnoval mně, určitě bych měla radost, víš tahle báseň ale není moc nápaditá, ale je asi plná lásky a úcty k ženě a to se mi líbí

Moc krásná místa jsem si našla v té básničce, kterou jsem si přečetla vícekrát, vytvořila krásné obrazy, obklopila mě zimní krajina, verš život se zapomněl nadechnout krásně uvedl závěr, mě nadchla

tak jsem se zatoulala s tebou až k tomu pěknému závěru, jak já ti rozumím, denně mě cosi volává... snad všudepřítomný konec a smrt dodává hloubku a smysl naším prožitkům...děkuji za milou báseň plnou života a touhy

tohle miluju, pár slov a mnoho v nich a navíc i ti co mají haiku v malíčku, nemohou říct ani slovo o tom, že tohle není haiku, je tam myšlenka, a kdo chce si může pohrát s více myšlenkami, je tam spojení s přírodou, je tam splněný počet slabik(tolik zdůrazňovaný :-)) a pro mě je tam vlastně i vtip, je prostě ježkovo

skvělé, tak nějak se v ní vidím před spoustou let, přesně takový byl i můj svět...něco pozitivního na závěr, se svým mužem jsem 27 let, asi jsem nakonec našla tu pravou lásku;-)i přesto, že ten citát je sakra pravdivý a tvé verše mě opravdu přenesly daleko zpátky, vlastně dík za zamyšlení, je to v nás...

mně se báseň četla dobře, uchopila mě do své hloubky hned na začátku a dotáhla až k otázce v závěru, verše jsou působivé a obrazotvorné, báseň poeticky rozervaná a svíravá...viac nepoviem