puero: no, každý máme svoje představy...

jo, je k zamyšlení, myslím si, že se celý život připravujeme na stáří, moc záleží na tom jak žijeme, jak trénujeme...může být příjemné,"plné", nebo jen prožité...líbí se mi to

ne, tomu nemůžu věřit, ale jako poezie je to krásné, bolavé a rozervané, asi ano, v takovém stavu vznikají dobrá díla

Víš ŽB, pro mě jsi krásný, to co z tebe vnímám, je krásné, svěží, laskavé, plné nápadů a života...

ano, to je pocit nad pocity, být sama sebou, myslím že jsi působivě popsala ten proces, zajímavá poezie bez pravidel, mám to tak ráda

zvláštně harmonické a zklidňující, jediné co mně se nelíbí je tvar slova stisknuvších

á ten závěr je fakt skvělý, jediné co mi přijde tak jako profláknuté je druhá sloka, jinak moc pěkné

Nějak jsem měla chuť přečíst si ji vícekrát, to abych si více uvědomila jak může chutnat zoufalství, tam kde končí naděje, zoufalství začíná, viď, ten konec je famózní

no, teda, určitě se k tobě vrátím, vzdáleně mi to připomnělo Vypsanou fixu, a když jsem si přečetla že vlastně neumíš hrát na kytaru;-), tak jsem fakt nadšena, možná se mi při téhle chtělo i chvíli brečet...

Hele, to se mi opravdu moc líbí, má to skvělý nápad a ještě lepší nečekané zakončení a musím vyzdvihnout i tvůj hlas, přednes, melodii

Máš smůlu, když otevírám tvoje básně už očekávám vyspělé dílko, ale zase štěstí v tom, že neklameš, opravdu dovedeš upoutat, stylem i obsahem

jo, stačí pár slov a vnímám v nich hodně bolesti...

jo, to mě opravdu pobavilo, nápadité a hezky mužské

haiku ti jdou, tím že zreguluješ slova vynikne tvoje myšlenka a ty máš bezesporu velmi poetické

ou, tak to je skvělý, škoda že nemáš jednu ruku dlouhou...tohle si zakládám, no, vlastně stejně vnímám cosi pozitivního, ten důvod jít stále dál

taron: ŽblaBuňka: děkuji, věrní

Midem: jasně, vlastně ta báseň skoro není o slunečnici :-), dík

co se asi stane když naštveš anděly? stejně máš dobrý nápady, to jen já nějak dnes tenhle nechápu, ale čte se mi to hezky

Něčím mě zaujala, snad ta lehká melancholie a vůně levandule, čtu ji dokola, možná ano není dokonalá, ale nevím čím takže vlastně je tak zvláštně light hezká

přesně jsi vystihl pocitovka, jedu domů a z obou stran lemují silnici slunečnice, a pak už si jen přeříkávám dokola co chci napsat až to hodím na papír a ještě z jedné věci mám radost, já sama mám pocit že mé básně jsou v podstatě prosté, nejsem žádný vědátor :-)o to více mě potěší když zaujmou :-)