Hm, hm, no pro mě jsi to stále ty přece, jen mnohem dál...a to jak obsahově, tak stylově, dlouho jsem nic nečetla, tohle je prostě jasný posun, akorát bohužel pořád o tom samém, tím nemyslím že je špatné o tom psát, to vůbec ne, naopak, také se mi líbí ta část s tečkami, nad tou se dá opravdu přemýšlet, myslím povedené

Atmosféru má opravdu působivou, je mi z ní příjemně, je dobře že tam není nic dál, takhle je to akorát, další si domyslíme, já jen malinkou maličkost a je mi jasný že změnit to je blbost, ale poslední verš bych končila jen si

to jsi napsala moc krásně

jů, trochu jinak od tebe, nápadité a moc vydařené

je to takové tvoje životní moudro, obsah je tvoje klasika a zpracování dokazuje jak jsi všestranný

i mně se líbí tenhle styl, ráda se občas chytám rýmů, i když ojedinělých, no, jinak ta bolest je zřejmá

kmotrov: děkuji moc, je to samozřejmě báseň nejen o slunečnici

já moc děkuji za všechny komentáře

od lásky je jen krůček k nenávisti, silná báseň, silná slova, zabalená do téměř filozofické abstrakce, je to fakticky dobrý, moc dobrý, akorát že moc špatný...

fakt dobrý text a jsi rozená divadelnice, ten refrén se mi moc líbí jak jsi ho podala, fakt šikulka, snad svobodná ve svém životě:-)...

puero: no, každý máme svoje představy...

jo, je k zamyšlení, myslím si, že se celý život připravujeme na stáří, moc záleží na tom jak žijeme, jak trénujeme...může být příjemné,"plné", nebo jen prožité...líbí se mi to

ne, tomu nemůžu věřit, ale jako poezie je to krásné, bolavé a rozervané, asi ano, v takovém stavu vznikají dobrá díla

Víš ŽB, pro mě jsi krásný, to co z tebe vnímám, je krásné, svěží, laskavé, plné nápadů a života...

ano, to je pocit nad pocity, být sama sebou, myslím že jsi působivě popsala ten proces, zajímavá poezie bez pravidel, mám to tak ráda

zvláštně harmonické a zklidňující, jediné co mně se nelíbí je tvar slova stisknuvších

á ten závěr je fakt skvělý, jediné co mi přijde tak jako profláknuté je druhá sloka, jinak moc pěkné

Nějak jsem měla chuť přečíst si ji vícekrát, to abych si více uvědomila jak může chutnat zoufalství, tam kde končí naděje, zoufalství začíná, viď, ten konec je famózní

no, teda, určitě se k tobě vrátím, vzdáleně mi to připomnělo Vypsanou fixu, a když jsem si přečetla že vlastně neumíš hrát na kytaru;-), tak jsem fakt nadšena, možná se mi při téhle chtělo i chvíli brečet...

Hele, to se mi opravdu moc líbí, má to skvělý nápad a ještě lepší nečekané zakončení a musím vyzdvihnout i tvůj hlas, přednes, melodii