puero: myslím, že spousta mých nových básniček si klade otázky a jemně se dotýkají filozofie, např. Jednoduchost, mně osobně se moc líbí a vyjadřuje přesně to kde se teď ocitám, vyjadřuje hlavně moji filozofii, která se možná dotýká čehosi, ale nevím čeho, protože jsem "jednoduchá", no, ano, kladu si často otázku proč tady jsme, proč shromažďujeme všechny znalosti a snažíme se "zdokonalovat" když jednou zemřeme a nebude nic, proto možná je jednodušší myslet si že zemřeme a vše co "nashromáždíme" se odrazí v našem dalším životě, uklidňuje to, ale ??? Blázni na našem oddělení nefilozofují, jen se bojí např. že budou zatraceni, že poletí na hvězdu, neboť jsou většinou neklidní, ale samozřejmě je otázka jestli oni nejsou ti normální a my ti blázni...

3,4 a 5 verš je nádherně působivý, celá básnička je tak něžná, ale i křehoučká, no opravdu třeba paradoxně by to všechno mohlo přežít navěky...použiji taron vyjádření-milovat milováním, na to jsem si teď vzpomněla

ou tak to je silná báseň, jakoby se mi úplně vetřela pod kůži, tíživá, ale moc zajímavě napsána a působivá

Zamila: nebo napiš báseň..., nebo...cokoli, děkuji

Orionka: tak se to ve mně pralo, ale zvítězil můj přístup k životu, ale chvíli jsem balancovala :-(, děkuji

pravda ten závěr může být vyložen různě, ale proč se neutancovat k smrti, proč nežít tak až naprosto vyčerpáni padneme, ale bude to nádherný tanec ten náš život, že? tvé myšlenky jsou mi blízké...

To mám neskutečnou radost, protože tohle mě napadlo dnes když jsem šla kolem jednoho domu na prodej a kolem zahrady, která bývala nádherná, oni, ti staříci zemřeli a mě dnes po dlohé době napadla báseň, myslela jsem že už múza nikdy nepřijde, opakovala jsem si slova než jsem došla domů a hned jsem ji napsala, děkuji velice

asi jsi to změnila, já tam to tlieť už tedy nevidím, chápu ten smysl, jasně že jednou dohoří, ale dokud hoří je vše jak má být

vyjádřila si toho spoustu, snad se vším se ztotožňuji a moc se mi to líbí, je to pozitivní, nabité chutí k životu, ale i láskou a touhou, moc povedené a nápadité

zní to teď hloupě, ale za nějakým rohem možná čeká...nicméně na tohle téma píšeš neskutečně sugestivně, no protože je to prožité...

já holt ti vložim ty housle, aspoň uvidíš že je mi tohle blízké :-)

hezky... už v ní mam dítě, už vnímam dítě...cítim to jsi skvělá...dívka, žena

čekala jsem cokoli, ale toto :-))), ale jo zasmála jsem se

ano, naprosto originální dušičková, je v ní totiž duše, a je i barevná, vidím ty barvy a nejsou jen černé, vnímám zvláštní oddanost, láska až za hrob...no, povedla se

snad existují další životy a duše naše najdou se i po smrti...napsal jsi krásnou báseň, nádherné imaginace a obraty

jo to je hezké, hlavně ten závěr

já vím, tenhle se už nikdy nesplní...

skvěle by se doplnila s mojí básničkou Housle, zjistila jsem že ji tu nemám, ale vložím ji, myslím že houslista by z našich vyznání měl radost...pro zajímavost inspiroval tě opravdu houslista, nebo je to dílem fantazie... příjemně dráždivá a vzrušující básnička

neotřelé vyznání, povedený název... až do smrti spolu

povedená alegorie