ano, každé životní období je přece krásné, o každém se dají napsat básně, a v tvých je toho vždycky mnoho...

ano, toto je poezie, ta z nitra člověka, ta která si na nic nehraje a nic nám nevnucuje, ta která tě po přečtení obklopí a zahalí do černého hávu, neskutečné...

je to ta doba našeho mládí, já na tyhle tancovačky chodila málo, v té době jsem byla "vexlanda":-))), ale občas na chalupě a na chatě mě nekdo vzal na čaje, na zábavu, to jen ten kdo se nestyděl že mám lacláče, bílou košily, růžovou vestu a růžový šátek, v té době jsem si možná myslela jak jednoduchá je ta jejich zábava, možná jsem ve své jednoduchosti pohrdala těmi vesničany:-))), ó jak jsem se mýlila, to oni se uměli bavit, bez přetvářky, skoro bez peněz a bylo mi s nima tak lehce, ačkoli bych to nikdy nepřiznala, to jen ty příjemné, jednoduché a průzračné chvíle nikdy nevymažu z paměti, jejich hodnoty byli úplně jiné, ach jo, proč já tenkrát myslela že město a diskotéky jsou to nejvíce, takže to co ty jsi ocenil v mládí, to já pochopila až ve stáří, zajímavé

kmotrov: já neskutečně děkuji za písničku s tak krásnými slovy, já si ji ani nezasloužím, věnuji jí zcela taron

myslím na to co jsem ti napsala a to není dobré:-(, v žádném případě ti nechci ublížit, nějak jsem se unáhlila, ale to asi jen proto, že bych ti opravdu přála jen to nejlepší a pravda jestli tohle je pro tebe únik a jestli tě víra pomáhá překlenout těžké období tak je to asi opravdu to nejjednodušší co můžeme udělat, ale díky tomu můžeme být vyrovnanější a je pro nás snažší žít, ještě jednou se omlouvám, neměla jsem to vůbec psát, to není o tom že bych byla netolerantní, to je jen o tom že jsem pochopila že hledáš a i to je vývoj, stydím se, ta bázeň je plná zoufalství, ale také východiska a to se nezesměšňuje, ani nesnižuje

víš, je umění létat, člověk musí umět i přistávat, a vůbec je nám dáno žít na zemi, nejsme žádní letci, to jen občas si půjčíme křídla ptáka, nebo nasedneme do létadla, ale zem je naším domovem, prostě pro nás lidi je umění létat, člověk musí umět i přistávat...zdravím tu dívku a přeji umění přistávat...zajímavá báseň

tak zranitelná, ale odcházím a vrhám se do další etapy, krásně napsáno, křehké, jemné, ale jakoby odhodlané

četla jsem tuhle báseň už nepřihlášená a řekla jsem si, že ji nebudu komentovat, hm, utíkat k víře, hledat v ní spásu pro své problémy to je vlastně to nejjednodušší co můžeme udělat, ale víra ty naše problémy nevyřeší, naopak, si skoro myslím že je prohlubuje, problémy jsou hmatatelné, kdežto bůh a to vše okolo něj, o tom jsem vždy jen četla nebo slyšela, já vím že jsem hnusná, ale myslím že největší a nejlepší víra, je víra sama v sebe, je třeba hledat v sobě! Myslím, víra, ano pomáhá věřit, ale já sakra stále nevím v co??? V to že budeme mít lepší život, v to, že přijmeme náš úděl...to přece není možné, to je v nás a ne ve víře, tedy shrnu ten můj hnus co jsem napsala, víra je pro slabochy, silný věří v sebe!!! Promiň.

skvělý nápad, šikula

všichni jaro opěvují, ale ne vždy je důvod, tak proč se nevypsat ze svých pocitů

mně přijde nějaká chaotická, ale třeba je to mnou, taková jakoby jednotlivé sloky nepatřily k sobě

ach, chodím se jen na pár klenotů, a ty jsi jedním z nich, věř nebo ne, ta bolest dolehla až sem, neskutečně silná báseň, bez patosu, bez sebelítosti, s takovým uvědoměním v závěru, že z něho mám husí kůži, chce se mi brečet a přitom vím že na marnost už není čas...nadechnout, vydechnout, vrhnout se do života, beze ztrát...umřela jsem v touze žít...báseň je napsána s noblesou opravdové básnířky

ou, Sucháči, jedna z těch co stojí za to, přečíst si ji nahlas a pomalu...

napsal jsi opravdu krásnou básničku, tak za ni rada od ženy:

Krásné tvoje snění
však nestačí jen snít
musíš něco udělat
abys ji mohl mít

Bosorku, co raz dva tři
ve valčíku tančívá
snění jí nestačí
z plamenů stvořená
tělem svým zahřívá.

jasně, působí voňavě, jarně, žlutě, zářivě, zamilovaně, Homérovo komentář je poněkud nevhodný

vidím jak obraz tvoji básničku :-)

Udělala bych cokoli
pro pár tvých veršů na papíře
nečtu básně jen očima
čtu všemi smysly, k nevíře!
Snažím se číst i mezi řádky
jen kvůli tobě chodím zpátky. :-)))

Napsal jsi krásnou báseň, takovou melancholickou, plnou lásky a vášně a možná jara, přeji ať ta pro kterou je vyslechne tvá slova

tento způsob jara zdá se mi poněkud nešťastným...je to silná báseň, kde i forma je velice vyvedená, jen ta bolest z ní, ne a ne vyprchat...

taková roztancovaná je celá básnička, je skvělá, pozitivní, plná úsměvů, a líbí se mi ten paradox, o dešti se vesele píše málo a moc se mi líbí to jásavé nevadííí, já jásám nad tou básní, líbííí

aby tě nezavřeli...za žhářství :-D