pohádková s poučným závěr, ano, na co stále čekáme...vstupme ať už kamkoli

moc se mi to líbí taky si připadám jako mimozemšťanka a myslím že nás je víc, takže buď šťastná jaká jsi a měj ráda nejen všechny okolo sebe ale i sama sebe, vnímám z tvých básní lásku, ať už láskou nazýváme cokoli, jo a tvé poslední básně mi hezky plynou

ŽblaBuňka: ťuk a dík

Severak: no jo no, ono asi nejde úplně nic neočekávat, vždyť píšu že je to umění

Lenča: díky, no je to tak asi jednodušší

Orionka: hm, asi je znát že je vytažená z kontextu, chybí tam anotace, vlastně i začátek a závěr, ale ona byla původně tak jarní tak jsem udělala výcuc a je to opravdu znát, k respirátoru:-), pravda že pokud bych byla ve vysoké analgosedaci asi bych neočekávala nic, možná bych měla sny, nevím, ale jakmile by začali ubírat pak bych se těšila na přípitek, na lásku, na život...

je podmanivé co plyne tou básní, vzrušující nádhera

hm, to mě opravdu zaujalo, je moc hezky k zamyšlení, i dospělí si vlastně hrají, někdy, se svým životem, musela jsem si ji přečíst znovu, krásná

jo líbí se mi myšlenka a moc hezky plyne celá básnička

to je opravdu sladké, myslím že se ti to povedlo vyjádřit moc pěkně

vzít srdce do dlaní a konejšit ho jako malé děcko...co že jsi před vánoci smutný, ale třeba je to psáno v létě, hezký vánoční čas za tvé nádherné básně, tuhle úroveň tvého psaní mám nejraději, i když bolí až sem

Je nádherná, tak jako tvoje duše, je zatichlá a tolik alarmující, mně se strašně líbí, jedna z nej co jsem poslední dobou četla, nejen od tebe, v těch řádcích je toho tolik...a moc se mi líbí styl

loner: tak to mě neskutečně těší, už jen proto že moje "poezie" se ubírá úplně jiným směrem, než kterým tě kdysi zaujala :-)

všem čtenářům vřele děkuji a mooooc

kmotrov: milý příteli, za prvé mě těší že ses k básni vrátil, z adruhé ti děkuji za hledání smyslu v tom co píšu, za třetí jsem děsná a můj čas je tak naplněný že myslím na to že ti chci odepsat a ani se sem třeba nedostanu a za čtvrté: určitě si neviděl hru od Antonína Procházky Kouzlo4D, ta se vlastně stala inspirací k napsání té sloky s rozměry asi tak první rozměr je ten reálný, hmatatelný-O ní víme...ve druhém o ní přicházíme-problémy, pocity, ale vše se nás to ještě dotýká., a pak už jsme ve třetím prostoru- klasika 3D už není nic neznámého a 4 rozměr to je vlastně cosi neprobádaného(peklo v mém pojetí, nebo čáry, kouzla), v pojetí odborného poradce hry, tanec jednorozměrných vláken ve vícerozměrném prostoru...já nejsem fyzik samozřejmě, ale tohle mě zaujalo a opět jsem to pojala tak po svém, jednoduše, jak vždy zdůrazňuji a právě proto miluji tvá zamyšlení, dávají mým básním čtvrtý rozměr :-) děkuji

moc hezky se mi četla a moc hezky jsi to vyjádřila

smutné...je vždy bolavé nestačit si všechno říct, no myslím, že s těmi co máme rádi to asi nikdy v životě nestačíme...

smutný advent...líbí se mi láska zabalená pod stromkem

hlavně druhá sloka se mi líbí

prostě je mi z té básničky neskutečně příjemně, úplně mě objala tím štěstím, které z řádku tryská, i když ten závěr je malinko nostalgický, ale to optimistické ho převálcovalo, krásně...