jo, ještě ten text sám o sobě je super

no to je nápad, zvláštní, ale nějak z toho proudí souznění a láska

tak to bude asi o opravdové lásce...

vanovaso: já ti moc děkuji za všechny komentáře, stejně je fajn se ohlédnout na svoji tvorbu, ať už na styl, na myšlenky které jí proudily, na to z čeho se člověk chtěl vypsat, vzpomenout na to co ho v té době obklopovalo, jasně naše tvorba je takové album, dá se v ní také chronologicky řadit jak život šel...zamyslím se nad tím, myslela jsem že své básničky seřadím podle abecedy, ale možná je lepší podle času napsání, dík

je krásná...tvoje...jen poslední verš...úplně se mi to tam samo dere, místo chceš slůvko neumíš...víš, myslím že pak by bylo všechno jinak, zase bys nepsala tak krásné básně

Na mě dýchly vánoce, štěstí, láska a souznění, žádná chvíle nemůže být obyčejná, protože spěje k těm významným

díky Lenčo, přeji krásné svátky a musím ti napsat, že to co vnímám z tvých básniček mám moc ráda :-)

Ó, vanovaso už první půlka mě skutečně rozplakala, ale pak, pak jsem začala vnímat naději a sílu, opravdu nádherná báseň

Ta básnička má krásnou atmosféru, a začátek hned vtáhne svojí melancholií, i název je moc povedený, jen bych tam zpřeházela pár slov pro libozvučnost

pohladila svojí atmosférou a já tě hladím za tvé básně :-) a nejen za ty

není nezajímavá

nesnášim slevy, je to většinou brak, tak, jo nápaditá básnička

To je ostrá báseň, ostrá jak ten nůž...

máš to v sobě Borůvko, ty jsi opravdová básnířka, tělem i duší

nejkrásnější dárky, přeji ti ho, ten dárek

působivé a moc bolavé, já...nedovedu si představit že bych se uklidnila tím že tam je klid a láska, žádné starosti...přesto jim přeji krásné vánoce, kdoví jak je to

jo příjemný a vtipný, tak vzhledem k tomu že středeční den strávím celý v práci, tak myslím že budu mít klid;-), a doma mě bude čekat rodinka u prostřeného stolu, idylka, ale mám ráda tyhle katastrofický vánoční scény, mám je ráda v komediích, miluju vánoční americké komediwe, trochu úchylka...tak si užij klidné a pohodové...

vlastně ten závěr si čtu už po několikáté, někdy tápu v tvé poezii, ale to je jedno, důležité že se k ní vracím a něco na ní je

teď to dá víc starostí býti bezstarostní, fajn to máš

jo, to mě pobavilo, originální závěr, všichni jsou stejní, tak, ale jednou napsal na toto téma báseň Žblabuňka a zdůraznil že oni nemyslí jen na to co si my myslíme, většinou tedy ne, ale nevím jak se jmenovala, třeba si vzpomene on jestli to bude číst, ale tady je to dostatečně výmluvné, tady je to jasné