bylo by zbytečné rozvádět to do mnoha vět, takhle se ti to opravdu povedlo a myslím že si to založím aby mě to chvilku doprovázelo

no, pohádka se špatným koncem, tak to už je sám život, tam víla nepatří, je potom moc zklamaná...básnička je zajímavá pro mě natolik že jsem si ji přečetla pomalu a nahlas

Sucháčovi v ní něco chybí a pro mě je tam navíc nějaká zvláštní melancholie, tak si tu teď sedím a přemítám a je mi jaksi smutno, moc hezká básnička

báseň je opravdu skvělá, odpověděla si v ní na všechno v čem tak často v životě tápeme a mnohokrát to úplně zkazíme, je vyspělá svou myšlenkou, tvým zjištěním, zní z ní naléhavost té otázky, na kterou nalézáš odpověď, jen, nevím, nemám ráda přechodníky a můj pocit je žes ho nepoužila správně

Sucháč: Yuuki: korálek: taron: díky vám

Zamila: děkuji a inspiraci beru jen ze života, svého, i ostatních, přečti si koment od kmotrova, ten na to vždycky kápne a moji odpověď jemu

kmotrov: no,jasně, kamarádka si teď dělá zkoušky z myslivosti, chvíli jsme si o tom povídaly, a pak jsem tam přidala trochu svých zkoušek...

myslím že jednou budeš jako on, myslím že to máš v sobě, víš mně je sympatický, i když někdy byl jen sám pro sebe a ne moc pro rodinu, obohatil ji ale svým životem, tím bohémským, líbí se mi to a řeknu ti že se mi líbí ten rytmus který v ní slyším, já vnímám rap a
tak jsem si ji i četla

hm, zajímavé, no, někdy není na škodu své já potlačit, nepovažovat ho za to nejdůležitější v životě, nebrat si nic osobně, trpět jen chvíli a pak utrpení nechat odejít, nepokračovat v žádném životním příběhu a nedělat z něj své osobní drama, ale to skoro nikdo nedokáže, no napsala jsem takový komentář protože zrovna teď toto "studuji", jo ta báseň je opravdu zamyšlením nad sebou samotným a myslím že i nad svojí moudrostí, kterou také vnímám

těch zajímavých obratů tam máš víc, báseň je docela dlouhá, přesto jsem ji dočetla a vnímám silnou touhu a to se mi na ní líbí

já tě zatím jen přivítám, ahoj, uvidíme s čím se nám představíš dále

jo, mně se na tom líbí to čeho ses dotkla, také už dlouho se snažím dělat něco trochu jinak než jindy, už léta, překonávat se, tzv. nezkostnatět, měnit se, nacházet...no pak se mi na tom nelíbí, že až otevřu ty rybičky, které mám já moc ráda možná si vzpomenu na tebe a začnu zvracet ještě před tím než začnu jíst, dík za tvůj typ a také za schopnost dělat si legraci sama za sebe, ty jedna Amélie, fajn je to, tvůj styl je osobitý

krásně se v té básni prolnul nástup zimy, láska, melancholie, naše první polibky, naše mrazivá období a naše naděje, že vždy, vždy přece přijde jaro, tak to je...napsala jsi krásnou rýmovanou báseň

no tedy říkala jsem ti že je tvoje tvorba teď mnoharozměrná, tenhle rozměr se mi úplně nezamlouvá, asi je to vtipný, ten začátek jsem docela skousla a pak jsi najednou skončil u lásky, možná je to takové ironické viď? psáno s nadhledem a jakoby happy, no nevím, i když teď jsem si ji přečetla znova, promiň, ano je to láska co nás žene dál, žádný čekání na smrt, to láska a nejen k člověku, k životu, ke všemu, vlastně je to fajn, ještě jednou se omlouvám a nechám v tom komentu všechnu i když bych ho nejradši smazala, čau

no ta mě po ránu pobavila, ten vtip a nadhled co s ní tryská nedovedu popsat a já přídám že prostě píšeš čím dál tím lépe, je to rýmovačka jasně, ale je opravdu dobře zpracovaná

jo, myslím to se dotýká spousty lidí, ach jo, mně se více líbí druhá část básně, první sloka mi místy drhne, ale ten obsah znám, dobře, ano Amélie to napsala rozumně

jo, jo a na ní byl prostě skvělý tvůj projev, ten neměl chybu a teď si uvědomuji že přečíst si to sám je dobře, protože svým přednesem si skoro převálcoval ta slova, jsi skoroumělec

no teda tu náladu ti nezávidím, já tedy moc obsah nesdílím, od toho co píšeš utíkám, do svého světa tam nic takového není, ale...myslím že jsem taky dřív propadala takovejm stavům, a taky myslím že tohle nemáš neustále, to jen někdy viď to na člověka tak dopadne, ale souhlasím s tebou, že to tak prostě je, to jen já si tím nechci kazit své dny, víš někoho a něco nezměním, tak musím začít u sebe, jinak z básničky je znát že jsi prostě chtěla vykřičet všechno co tě tíží, je tam toho docela dost

taky znám takový holky, víš, mě dojímá jejich bezprostřednost, jejich jednoduchost a schopnost mít tak jednoduché všechno kolem sebe a navíc je s nima sranda, no ke stylu, jseš to prostě ty kdo vnímá takhle, trochu neomaleně, sympaticky, svěže a bez zbytečných příkras a myslím ještě, že holčina z tvé povídky, kdyby jsi jí dala šanci, by tě hned brala za kamarádku, takovýhle holky mají vedle sebe rády silné osobnosti, vnímají určitou ochranu, ale většinou spolu takové typy nekamarádívají, to jen zamyšlení mimo...čau

možná ta zmínka o Z.Navarový, přitom jen pár veršů a obklopila mě opravdu smutná nálada, ale zase nezkrotná touha, ještě větší než moje běžná...ŽÍT...tak abychom nikdy, nikdy nemuseli lkát nad tím, že nic už se nedá vrátit zpátky...děkuji za tu báseň