jsi bezesporu zajímavý poeta, myslím že si přesně dovedu představit ten pocit, zavřu oči a vžívám se do tvé básně, ve své podstatě je mnohosmyslná, ale to mi nevadí, nevadí mi že tam cítím vášeň, touhu, bolest, štěstí, cítím tam spoustu emocí a proto mám tvoje básně ráda, ačkoli vteřina je tvoje nejoblíbenější slovo na světě, strašně často ho používáš, ale to určitě víš, myslím že tím zdůrazňuješ jak je pro tebe každá vteřina důležitá, ta co je naplněná štěstím i ta bolestná, prožíváš je duší básníka

No, v těch očích pana Horáčka jsi viděl štěstí, ale to které naplňuje jeho, myslím s námi by takové štěstí vůbec nezamávalo, naše mysl potřebuje úplně jiné pocity aby se sepnula do polohy štěstí

já vlastně děkuji vám všem, někdy je dobře se podívat na svá stará díla, na myšlenky, které jsme v té době měly, na to kam kráčíme, jací jsme teď a také na styl kterým se projevujeme, myslím že od doby kdy jsem začala psát jsem ušla dlouhou cestu, dnes jsem více za sebe, vidím kolem sebe masky, ale dovedu je odhadnout, podívat se jim pod líčidla i pod šaty a hlavně ten maškarní ples si umím více užívat, možná by dnes mohla přijít báseň bez masky na maškarním plesu a šťastná...děkuji, nakonec i psanci mě po té cestě doprovázejí

Amelie M.: jo, dodnes si myslím že myšlenek a příměrů je tam spousta, jen ten styl je opravdu hrozný, ale je dobře se ohlédnout za svojí tvorbou a také za tím jakým směrem se ubíráme, dnes bych to asi nenapsala, jsem jinde a asi bez masky :-)

vanovaso: máš pravdu první tři verše a pak závěr se mi líbí pořád a vlastně celé to, co je obsahem, akorát je to napsáno opravdu krkolomně, to je takové to začátečnické, sdělit toho co nejvíce, člověk má plnou hlavu myšlenek a potřebuje je vypsat, dík

Svým způsobem mi to připomíná jednu z mých prvotin, jmenuje se Maškarní ples, hlavně tím stylem, byl napsán v jednom sloupci, tys to alespoň rozdělil, ale ten obsah no řekla bych že je si hodně podobný ačkoli je úplně jiný, jdu ji najít a vložím ji sem

Díky tvé nové básničce jsem si vzpomněla na tuhle, četla jsem ji a vůbec s ní nesouhlasila, proto jsem nekomentovala, je pro mě ve své podstatě depresivní, v předposlední sloce začínáš postrádáme... a já se s tím neztotožňuji, proto jsem nereagovala, ale beru to jako zajímavé myšlenkové pochody, mám ale jednu básničku, zkusím ji najít, která je úplným opakem té tvé, jdu hledat

šuplíková smutnice, to je dobré, báseň taky

v tvých verších vnímám moudrost, takovou tu kterou získáme, prožitky, dobrými i špatnými a na podkladě nich si děláme názory na život

Lenča: správný postoj :-), dík

Orionka: Myslím, že celý život se na stáří připravujeme, také si myslím, že z života který žijeme se dá usoudit jaké naše stáří bude, bohužel někteří jedinci dopadají i tak jako v mé básničce, je to smutné ale je to tak, možná si za to trochu mohou sami, pravdou je že někdo je v padesáti starý, a jiný v sedmdesáti plný elánu, děkuji za reakci, možná se básnička může jmenovat Memento?

Ach, vidím, slyším, cítím a skoro si i můžu sáhnout, tak chutná tvoje báseň, takže vlastně rozehrála všechny smysly :-)

no, co napsat tvoje básně jsou vždycky silný a tahle se zesiluje, od začátku do konce, jakoby jsme knoflíkem otáčeli doprava...

krásná, moc hezky napsaná, věřím že jestli je v tvém okolí a ty jsi taková jakou tě znám z tvých básní tak přijde a budeš mu určitě věřit, protože on za to bude stát

Také mě napadly ty dvě části, ale máš to v takovém souladu, že by to možná byla škoda

Je taková dlouhá, ale chápu že tolik sdělení vyžaduje hodně slov, asi je znát že je to tvá starší báseň, ale mně se líbí že se zamýšlíš nad podobnými věcmi jako já, no myslím že těžko lze dokonale poznat něčí nitro, často tápeme i v tom svém

snílky, romantiky a básníky asi slova dovedou ranit více než tvrdé realisty, nebuď zmaten, i když o pocitech čtu ráda a ty se umíš vyjadřovat moc dobře

původně jsem měla komentář o tom jak já volno od života nechci bla, bla, bla, zkrátím to, protože když by se mi to nelíbilo můžu jít dál, ale to ne, mně se ta básnička líbí, líbí se mi ten nápad i zpracování a možná že zítra, pozítří, kdo ví si můžu přát totéž...

hm, všechno je jinak...víš, ale je lépe vše brát tak jak se nám zdá na první pohled, někdy nenajdeme pod povrchem to co hledáme a mohlo by se nám poztrácet úplně všechno, hezky se zamýšlíš...

jaksi mě dojala, jasně právě tento okamžik stojí za to žít, ó, já neskutečně nesnáším ty co sedí se založenýma rukama a lkají nad svým osudem, jo a začátek už jsem četla v tvém profilu a věř že jsem to poznala a to je myslím pozitivní, protože mě ta slova zasáhla