Tak piš, tohle tedy nevyvovalo ani emoce, ani pláč, úsměv, vztek, ale je to pravda to jo

Ta se mi moc líbí, přečtená jedním dechem, možná bych si dovedla odmyslet úplně poslední verš a stačilo by mi to, ale i tak, pochvala

no, je to pravda a nic víc

nelíbí a to ji zkouším číst nahlas, přemýšlet o ní, nic

druhá sloka se mi líbí více, ale celkově je to básnička která mě zaujala, není ufňukaná, není v ní žádná sebelítost, přesto je o zklamání, životních zkouškách a ty rýmy mi vůbec nevadí naopak nějak zdůrazňují ten stav

Jako vyznání je hezká

Taková próza v poezii, skvělá pointa a konec s myšlenkou, moc líbí

kekebreke: je fajn že ses tak brzy zorientoval :-)

Filozofii webu jsi pochopil rychle ale mohl ses uvést lépe, tohle tedy nic moc, není to ani vtipné ani dobře napsané

přečetla jsem si ji tu šeptem, je krásná

jo, dá se říct že mě to pobavilo

stačí pár slov a je tu jaro :-) i když za oknem u nás je černo :-(

nápadité, myslím že bych poznala tvůj humor, je v něm nadhled, vtip, ironie a chytrost

jo, dlouho jsem tě nečetla, úspora slov ti sluší

ten obrázek je úchvatný

pro mě je zastřená jak cizinka schovaná pod šátkem, jak deník psaný jazykem který neznám, to proto že tvé vzpomínky jsou již vybledlé, bylo nebylo, každopádně čas bolest zmírní, jemná krásná báseň

nápadité básnění, já bych to klidně zkousla bez závěru, nechat to trochu pootevřené k zamyšlení, přikláním se také v bílém a černém

kmotrov: no je je a ne jenom do Maďarska Praha Plzeň jsem jezdila pořád a sama do Budapešti aspoň ve dvou a jednou jsme přenocovali na hranici pohraniční či si mysleli že si už ijou ale nic nebylo lila jsem jim víno do kytky, jo kde jsou ty časy byla jsem dobrodruh v kině jsme byli na Stopařkách a stejně jsme jely

Amelie M.: Jo, jo to byly časy...ano smály jsme se dost, proto ti vyloudila úsměv na tváři, a ten konec, z toho i mě mrazí, moc děkuji

kmotrov: ale to já vím celý život že bych k sobě měla být náročnější, ale víš já jsem prostě taková jaká jsem, možná i ta nedotaženost a polovičatost je pro mě charakteristická, vůbec se neomlouvám a souhlasím s tebou, já jsem vlastně ráda že mě znáš takovou jaká jsem, protože dokonalá bych to nebyla já :-) nedávno jsem se s někým bavila o úklidu, zcela obyčejná debata díky níž jsem poznala že i v úklidu jsem vlastně polovičatá, kamarádka mi povídala o tom jak si zaneřádí byt, pak ji to popadne a gruntuje a gruntuje aby ho mohla zase zaneřádit, to já ne, strašně, ale strašně by mě unavovalo gruntovat a gruntovat, já uklízím pravidelně, ale tak napůl, občas víc uklidím v předsíni, občas zase v pokoji, jednou umeju to okno, pak zase druhé, v životě jsem neumyla najednou 12 oken v našem domě, zabilo by mě to, takže u mě je jedno okno naleštěné a na druhém utkvěly ještě lístky muškátů z loňska, v tomhle se asi už nezměním, mimochodem tohle je rok stará básnička, možná že si ubližuju, ale já to teď tak nevnímám, dokonalostí bych toho nestihla tolik co toho stíhám, nebo bych se zbláznila :-) neskutečně ti děkuji díky tobě se vlastně také poznávám