Am. zcela upřímně jsi mě rozbrečela, ale z té krásné reportáže jsem procitla při epilogu, víš, nedávno jsem se zranila a vlastně teď přemýšlím, že mi to třeba někdo mohl přát. Jinak se ti to moc povedlo, je to empatické a líbí se mi že to vypráví ta umírající, skvěle a ano, ne každý v pomáhající profesi je k tomu stvořen, dík, pěkné

miluji tyhle moudrostí protkané básničky, ráda z textu cítím život, emoce, prožívání, hledání, nacházení, krásná fotečka navíc, jo tohle je pěkný

i takový můžou být ty krásné bílé vánoce, svátky klidu a míru, ano, smutek matek je to, co zůstane, pěkné

snažím se vžít, vžít do pocitů svých rodičů, často, snažím se jim zpříjemnit roky, brát je vážně, no ono je stáří vážné, myslím ale, že může být i krásné, myslím že se ti to podařilo vyjádřit

Mně se právě i název líbí, už v něm je náhodné rýmování, které pokračuje v básničce, i obsah zaujal

Super, tak to mě hodně zaujalo a zároveň pobavilo, každý kdo vydírá svého partnera a chce slyšet zda ho dotyčný miluje celého by si tohle měl přečíst, ale je to i opačně, každý kdo tvrdí miluji tě úplně celého by si tohle měl přečíst, chytré a nápadité

dík všem, vážím si vašich reakcí

Fakt blbá nálada, ale fakt skvělý styl

vnímám článeček jako úvahu v nadprůměrném ženském časopisu, vůbec si nemyslím že je podřadná, je to jen tvé uvažování, tvůj názor, tvůj pohled, úvaha není od toho aby byla objektivní, ale pravda je že s touhle také nesouhlasím, chápu že rozvíjíš to co píšeš v anotaci a v závěru, to už jsem někdy někde četla, nebo slyšela a i to mi přijde jako blbost, já myslím že naopak ve vztahu jsou spokojenější muži, jsou línější, pohodlnější, dle mé zkušenosti rychleji stárnou...ale to je zase jen můj názor, v podstatě si myslím že muži své štěstí méně řeší, oni tak proplouvají a na otázku zda jsou šťastní mnohdy ani neodpoví, ale ženy jsou více schopné dělat cokoliv pro své štěstí a proto možná se snadněji vyjádří že jsou šťastné. No myslím že pod tím dílkem máš tolik komentářů že se víc rozepisovat nebudu, v podstatě by se dala rozebrat každá věta

fakt příjemná melodie :-) no co k tomu, ale jo občas to chce se odpoutat, moje kamarádka tvrdí že to jsou hormony:-D

někdy jsou lepší menší přání, nápadité :-)

i takový stavy někdy přijdou...líbí

báseň možná díky té fotce působí tak klidně, slova se ale zvláštně vrývají, mám z ní příjemně melancholickou náladu, dík

tohle je prostě originál, čtenář se chytne a zase se ztratí a přemýšlí a pak si řekne, jo je to tam, tohle je prostě život a věří ti každou řádku, protože ten text vtáhne a nepustí je v něm láska, tápání, ironie, pesimismus, optimismus, je to často o ničem a o všem, jenom mě mrzí že neslyšim tu melodii :-D

Homér: proboha co sem to napsala to ten můj mobil :-D ne páteř, ale bez srandy mám hnutej obratel a zlomenou jenom pánev, no chtěla jsem závodit, přecenila jsem se, moje chyba, budu v pohodě, chci, ale prej až příští rok, ale tomu taky nevěřím, žiju :-)

Amelie M.: už jsem je trochu pročetla, no můj pohled tam nevidím, bavíte se o nevyléčitelně nemocných, můj názor podložený zkušeností je že ne každý v dané situaci dělá vše proto aby se vyléčil, ale to je dáno samozřejmě tím jak jsme odlišní někdo je bojovník, jiný je ufňukaný, další má prostě svojí nemoc rád, je to jediná možnost jak na sebe upozornit, vůbec nemluvím o nevyléčitelně nemocných. Mluvím hlavně o tom jací jsme v době před nemocí takoví a znásobeně jsme v době nemoci a ty se hned nečerti :-)

Amelie M.: já jsem se komentářema neprokousávala, četla jsem popravdě jen tvůj první, víš mě to napadlo hned, mám tu zkušenost z blízkého okolí a mně se moc líbí celá ta jak jsem taky zjistila až teď povídka je v ní toho hodně na uvažování ale ta vy už je Singuláris hodně k uvažování a vzhledem k tomu že aktuálně ležím v nemocnici se zlomenou páteří padl mi do noty

Ale co mě nejvíc zaujalo je odstavec hned pod tímhle, naprosto skvěle vyjadřuje mojí současnou situaci. Chybovat je lidské a díky, díky že jsem dostala druhou šanci...žiju. Ano žijeme nedokonalé životy, nikdo nás neučil jak je dokonalé žít, učili nás zase jen ti co žili svoje nedokonalé životy, děkuji za tvoji úvahu líbí se mi

Amelie M.: a mně se zrovna ta pasáž líbí, a dokonce oceňují že je v ní vyjádřeno přesně to co jsem nedovedla pojmenovat, jsou lidé kteří nemoc přijmou babrají a mazlí se s ní, nebojují a přitom měli šanci na výhru, ti si opravdu nezaslouží solidaritu, nebojují, nedělají prostě nic, se svojí nemocí sžijou, nesnaží se a ještě očekávají zájem okolí

Blbne mi mobil, měla jsi být na srazu, možná vzhledem bys tam našla jednoho poetu a pak blázny s velkým srdcem :-)