Pána prstenů samozřejmě

Nikdy jsem neviděla Pána pramenů, neznám Galadriel, ale myslím že mi to lichotí. Ty mi připomínáš mého bratrance. Neskutečně inteligentního mimoně, vnímavého, s vlastním světem, do kterého nakouknout je čest, je to svět bezelstnosti, děkuji

První tvoje reportáž, který beze zbytku naprosto rozumím, bylo mi ctí strávit víkend s vámi všemi, tak různorodou skupinou lidí, které spojuje literární servr a ano, díky tomu se znají, nejen povrchně, ale doopravdy, byl to víkend s přáteli...

taková poetická bilance, je v tom kus tvé moudrosti kterou miluju a navíc taky už dávno nejsem princezna, vlastně zapomněla jsem, princezna jsem nikdy nebyla :-)

Líbí se mi to už jen proto že není jednoduché prezentovat se něčím úplně odlišným od stylu kterým píšeš, ale prostě někdy to tak je a je to naprosto autentický a chce to ven

Ano, ako pre koho...Děkuji za tvé zamyšlení :-)

Moc se mi ta básnička líbí, je v ní toho vyjádřeno daleko víc než co se vešlo do pár řádků

Všem děkuji za komentáře

ŽblaBuňka: Neboj nezmizím nakonec vždycky jaksi končím na zemi :-)

taron: Zlato, děkuji ti za všechny komentáře, za to že mě čteš a podle reakcí mě máš přečtenou :-)

Zmokli děti, psi jen ty si v suchu a usmíváš se nad pivkem, z pár řádků ta atmosféra přímo prší...Dědek s pivem :-)

Skvělé, originální, plné vášně, erotiky, roztáhnout nohy není stejné jako roztáhnout křídla...Super, škoda že ti nepatří, no třeba je to dobře, pa, bavíš mě

Máš jistě co sdělit, tak ještě doladit formu, víš je to zatím takový moc "ukecaný" a rýmování je dosti fádní, ale to všechno lze napravit když je co říct :-)

Ono to podle mě není nesrozumitelné, jen je tam toho více, moji představivost to burcuje a prostě se mi to líbí, konečně i déšť těžko rozfouká splíny, ale tady mi to nevadí, prostě bude ti hej, žádné slzy, všechno do sebe zapadá, rozmarýnka je bylinka milenců, bylinka co se dávala na hroby a bylinka co opravdu krásně voní, je tak všestranná v použití že s její vůní je možné všechno :-)

kmotrov: Ty se vůbec nestyď

Je to skvělý, obrazný, vzrušující a plné touhy co napíná kůži :-) a ta košile jak stéká, jen to líné gesto je pro mě otazníkem, ale mám vysvětlení, líná gesta totiž znám :-(

kmotrov: Ano, ano, ano a já bláhová si říkala že tohle nikdo nepochopí, mnohokrát děkuji

kmotrov: sakra :-( musel si to napsat dřív než já, přesně tohle bych napsala totiž, a hlavně také proto že jsem si vzpomněla sama na sebe a na moje a jeho večerní toulky kolem řeky a první objetí a první polibky a nad námi to nekonečné nebe a v nás ten pocit že tohle je napořád... Moc hezká básnička, dík za ní, skoro jsem zapomněla...

Zrovna včera kolem půlnoci jsem seděla na zahradě, nad hlavou nádherná scenérie, měsíc téměř v úplňku, přes něj plavaly mráčky, chytaly ho, objímaly, měsíc majestátně zhlížel na zem a v jednom okamžiku byl orámovaný červenooranžovým světlem, byla to neskutečná nádhera, do toho větve stromů co se po tom všem natahovaly, no přála jsem si být básníkem :-) Musím tedy konstatovat že se ti povedlo vyjádřit krásnou ranní atmosféru.

taron: popravdě jsem si v první chvíli vůbec nemohla vzpomenout že jsem napsala báseň Led a nebe, děkuji za zamyšlení nad ní :-)

Hm pro mě má hned několik rovin k zamyšlení, filozofování nad posmrtným životem, ale hlavně zcela jinou a podstatnou. Ty kvanta lidí kteří sice žijou, ale jejich život jakoby žili jiní, oni jen přežívají..., třeba se teprve učí žít, ptoto promrhávají každý okamžik života tady na zemi mezi lidmi, no a to se zase vracím k posmrtnému životu a k návratům :-) Ano tyhle básně tady neskutečně ráda nacházím, básně od tebe