znám ty půdy zapomenutých suvenýrů,
půdy vzpomínek i "andělských" návštěv
:o)

S páteří sehnutou pod znakem spáleniny
jizvami pokryt bič jak cestu hnal
dech tíživý, na úvěr, jako mnozí jiní
osleplý září, jsem ptákům naslouchal
Pod věčností nebes špičatých
jat věží bez dotyku země
zatáček nelad již spánkem dých,
v té cesty konci snad pohřbíte mě

Kdo uhodne heslo, skryté pod řadou hvězdiček?
Pošli malou nápovědu, nebo změn heslo zpět na to původní... :o)

Vyhýbej se právu veta! Raději vyslechni tisíc slov nejistoty...

Pro dva "blázny", jimž jaro podlamuje kolena je fajn v Krasavici, na Dunaji, všude...

Dlouhá srst a dlouhý život, jistě také načechraný vzájemnou láskou a společně prožitými radostmi...

ani rozednění nemusí být nešťastné,
to spíš ty patníky... :o)

Barman si už svlékl vestu
poslední si sklenku dej
domů máme dlouhou cestu,
kde bydlíme? Vzpomínej!
:o))

Díky Ti, Živote...

Je marnost hledat jej,
přesto odejdeme za ním...

Nejsem sice anděl, ale prosím, větší sklenici...:o)

je s podivem, že na slovo "láska" neexistuje adekvátní rýmové slovo... zřejmě se láska rýmuje zase jen s láskou....

Každý jsme svůj a ty určitě... :o))

romantikem zůstaň... snové iluze za to stojí...

...pluji rozhořčeným oceánem, osamělý, bez opatrnosti...

.."lidé nevědí, co hledají", říká malý princ,
ty to ale víš...

..snad nezemřel, jen zaniká v té černé, co nemá duhu...

Je krásné být sám na lavičce pod kaštany,
krásněji může být na lavičce, kde jsou dva...

..kramfleky nech princeznám a růže zvedni zr střepů touhy...

ne, nebyl jsem ve Španělích
mým skrytým je to pouze snem
v městě pod jižním měsícem
snad vážný by to nebyl hřích,
oslovit dívku (jak je snědá!)
v Madridu či v Granadě,
s prosbou co odříct nedá
políbit důlek na bradě
:o)