Potkal jsem lásku, šla na pole
vrátila se mi zraněná,
zůstalo jenom pole holé
a má svěšená ramena

Jednou v roce je vinobraní
pak příjde zima, mráz a led
jarní překlopí se tání,
včely začnou sbírat med
že snad je to k nepřečkání?
Věř, není to naposled...

Až poslední roztaje kostka
co kdysi (možná) byla ledem
zardím se tvým před pohledem
zář jak dokáže to božská

Až vodou čirou vzkypí studna
dlaní láskou zbrocenou,
jak zkropen vodou svěcenou,
tvou tvář vyhledám u dna

Tam v hloubce chladné ztrnulosti
kde nezáleží na jménu
dám příkaz srdci plamenu
ať hoří, ledu bylo dosti

Někde odzvonilo, jinde veselé rolničkování kreslí dětem úsměvy...

Každý si zahrajeme někdy roli krále, jindy roli šaška...
ke které roli patří slzy? K oběma!!

Také mám rád staré melodie....
a brouci štěstí...?
už asi nedoslýchám..:o)

Slunce máš na dlani, svět u nohou....
zlatou známku má tvoje báseň

..báseň rozhodně nesterilní... :o))

na dlani šrám
ústa z ostružin
žíznivý klín,
není to klam
šepotem co mate,
tak ptám se sám
už po kolikáté...

Teď se steskem i smyslí bujarou
kdos přátelí se s tvojí kytarou
ať v lesích či v hudby chrámu zdech
v těch rukou ji neobroste mech,
akord co ti dosud z dálky zní
byl první, ne však poslední

Pierot a Kolombína...
ta láska dobře nezačíná
když mezi ně vstoupí stín
usurpátor Harlekýn

do kotek ledu jsem vložil svůj cit
své lásky naděje, svou živou podobu
ty kostky měj dřív, než půjdeš pro vodu
byť slova zklamání s tvých rtů mám číst

deště kapky na řasách
a na nose šmouha
tak v mých zjevuješ se snách,
rozkoš země, touha

Jsem ten, jemuž ani slova nezbyla...:o)

..babičtina vyprávění...
Budeme umět taky jednou tak vyprávět dětem?

je rodící se láska pacholetem
toužícím rozběhnout se, letem
vášně, byť cesta je i bludná
spěch ne upřimný však bývá rádce
i rozum třeba pozvat za poradce,
pak láska neskončí snad u dna

... v srdci vydrží jen nejvzácnější slova,
šeptaná, dotýkaná i ta
N A P S A N Á

Korálky vzpomínek, mušličky z pěny...
Kdo si je navlékne, kdo je ten oslovený
někde snad v dálce je, nebo už není?
...
Koráky z mušliček, vzpomínek zašumění

jsou rána horká i mrazivá, znám i prašivá rána..
ta nejhorší vyklovávají oči...

... pak spojí se kusy roztrhaného světla,
kámen změkne ve sládnoucí moruši
a konec bude začátkem....