..blikající svět...
zář lásky, šero naděje, noc zklamání
a znovu.. blikající svět

to jen ta fotka cudně barvy skryla
že štětec zrovna do duše ti psal,
ta chvíle, možná zvaná NEidyla,
a jistý pán, který s ní tancoval

Také jsem kradl... v Globusu. Do známého zeleného košíku z PVC jsem dal nějaké žárovky, balíček vrutů a moždinek a nástěnné svítidlo. Vše jsem u pokladny řádně zaplatil a vložil zpět do košíku. Došel jsem k autu, nákup i s košíkem dal do kufru a odjel. Až doma jsem si uvědomil, že jsem odnesl (ukradl ?) i ten košík.
Rozhodnutí bylo jasné. Až pojedu zase do Globusu, košík vrátím! Jel jsem tam asi za měsíc. K mému překvapení tam měli už jen samé vozíčky. Jak tedy vrátit? Prostě jsem nevrátil.
Kdykoli jedu do Globusu, beru košík sebou. Třeba je tam zase zavedou, nebo tuší, že je mnoho takových, jako já?

V minulém životě jsem byl alchimistou. Jako mnozí. Na kotlík jsem napsal LÁSKA a vložil mnoho ingrediencí. Ať jsem topil sebevíc, láska byla stále chladná. Teď vím... zapomněl jsem přidat česnek...:o))

Každé okno skrývá své tajemství,
něky voní cigaretovým kouřem
jindy chutná po cukroví,
a to tvoje tajemství?
Pošeptej...
:o)

.. bílá krása zaslepuje zrak
vidíš jen cestu příslibů...
co jsi přehlédla uvidíš
až se budeš vracet
po svých stopách...

zas přibylo pár stránek v zápisníku
co dostal jsem a co jsem komu dal,
dát příště víc jsem se zavázal
a méně stránek plných otazníků

je každý úsvit jako perla nová
lesk příslibů pak svitne přes rolety,
to i mráz se rozpustile chová
na oken skla když maluje své květy

ne sama perla bývá však úsvitem
jí pomož setřást nedůvěru zim
úsměvem, mžikem oka skrytém
či zpěvem překryj jekot meluzín

perly úsvitu oviň kolem šíje
u zamčených zaváháš-li bran,
klíč směle zvedni a neptej se čí je
na záhon vstup, co dosud neorán

Ač skladba z přeházených not
a nezvyklých barev duhy
v proměnách svůj hledej doprovod,
že pokus nevyšel?
Vyjde druhý...

Být černým gepardem,
dráp nedráp,
poženu tě slaměnými výlohami
až najdeš zapomenutou duši

Mám rád svátky
místo svíček rozžehnu vzpomínky
a v pomačkaných obalech dárků
hledám lásku
někde tam přece musí být...
Mám rád svátky,
tak ti přeji hezké Vánoce

..cigareta není mojí kamarádkou,
ale vzpomínky jsem už dávno naučil létat...

... je málo kašpárků s rolničkami,
mnoho kašparů bez rolniček...

...
o tom štěstí jenom krátce,
za žhava ho musíš kout
a na správné křižovatce
pořádně se rozhlédnout...

být tak velkým rozsévačem
pro semínek bych šel si nůši
pak vítán úsměvem i pláčem
rozdal bych je, na mou duši...

kam vedou ty stopy v sněhu
na osamělé nádraží
v nich najdeš cit, lásku, něhu
co odhozené závaží

a zavane je větru chvění
křídlem zkřehlých motýlů
nové vzhlížej kuropění
bez přeludů a omylů

prožíváme i veselosti
občas o nich také piš,
žel, nebývá jich právě dosti,
když smutku bohatší je říš

Kráčí za sebou stále. Bolest jako první a následuje Úleva.
A za nimi jdeš ty, nespěchej, ať Úlevu nepředběhneš...

Je těžké zapírat nenávist...
mnohem těžší je zapřít lásku...

Určitě to silný zážitek byl, jeho odraz je i této básni, jen představa celého dění je mi poněkud nejasná. Je zřejmě nezbytné vidět celé dění na vlastní oči.