moc stará věc, která se mi poslední dobou tak nějak vrací, tvůrčí proces byl podoben porodu minimálně paterčat, ale nějakým způsobem to muselo ven - třebaže s šišatýma hlavičkama:)

Miluji ten pocit, když mám nějakou vizi a pak zjistím, že už to existuje. Jakoby to človek chytal odkudsi z kolektivního nevědomí. Tak mě teď nadchlo kintsugi z japonského umění a filozofie, byť pro báseň funguje spíš jako metafora.

Patří to na liter, ale nejde mi tam dnes už přidávat příspěvky.

jen tak

Doufám, že to ohromný štěstí, nadšení a naděje z písničky Ocean od Johna Butlera, se mi aspoň trošku podařilo přenésti do téhle básničky

báseň i píseň

Co chtěla by dívka prostinká...

:)

Hodina biologie. Jak inspirující. Díky za komenty. :)

Puero snad bez chyb :) a bez deprese a temnoty :)

27. 4. 2009