není to báseň...je to zvratek...včera, předevčerem, pořád...mám chuť skočit si hlavou proti zdi a vyblejt se...ze sebe

naše galerie přešlapů by už zaplnila Rudolfinum...

(nemá adresáta)

..bolest, samota, přemítání... i v nejtěžších chvílích existují vždy nějaké ,,víly,, které s vámi budou čekat v lese opuštění....ale když nikdo nepřijde..tak trochu to bolí..

....vět

strašně chci bejt můza nějákýho charismatickýho krásnýho divnýho umělce!

...

Další zhudebněný text, asi můj jediný "protestsong" :-)

1. 12. 2010

Ještě jedno podzimní ohlédnutí...

Chci jaro!!!

když prvně řekla, že mě opouští

.. když nevěříš, že hvězdy maj magickou sílu ?

Jsem vážně zvědavá, jak se na toto budete tvářit... Jen prolétnutí myšlenek (skutečně v kavárně, už nějakou dobu zpátky), báseň je asi z trochu slabšího soudku. A určitě netrvdím, že to takhle má každý (respektive každá máma), ale že takových případů je... docela to tam bylo znát.

rozprostřu....