Následuje tvorba z období depresí...

Nezáleží moc na tom proč jsem to napsal, prostě se to tak stalo.

ty jsi jako já, já jsem jako ty...

Psala jsem o svých pocitech, doufám, že se to povedlo.

Diskuze o přirozeném a nadpřirozeném mě inspirovala. Kajícně přiznávám začátek dle Reyneka a konec dle Dyka.

...takhle to nepůjde dál...;( člověk si musí umět odpočinout...i od toho, co má moc rád...děkuji Vám pane Hrabě...Vy jste mě toho hodně naučil...* a taky děkuji všem za podporu...mám Vás ráda...*

Smutno...

pocitová.

/"co budeš dělat po válce? Myslím - kromě toho, že budeš mou ženou?"/

odcizení...

Rozhodoval jsem se, jestli to nedat spíš do deníku. Měl jsem hroznej víkend. Dvě noci za sebou rozdávat radost, to člověka vyčerpá :-) Sobota, čtyři ráno, dvacet pod nulou, osamělá dodávka a v ní zoufalci s lahví vína, kterou sebrali někde na stole :-) Příště už budu veselejší, fakt!

Včerejší noc jsem asi moc přemýšlela...nad smutným osudem některých žen, co znám...;(...Muži by jim měli stát po boku...ale nestojí...bohužel...

Nejsem njak depresivní člověk stěžuje si nerada, ale psaní básní s touhle tématikou mi jde :)

Vážně to moc bolí..

volný verš