hořký kafe nedokáže spláchnout uplně všechno

to víte... jednomu je dva dny osmnáct.. a neví co by :)

Dnes jsem byl na cestě domů přítomen okamžiku, kdy se čas dělí do dvou nohavic alternativních dimenzí. Jsem rád, že vám můžu vyprávět o té druhé.

je to o stárnutí nejmenované dívky, kterou by mohla být jakákoli z nás... metoda: tok myšlenek

o pravdě nemůže být řeč, stačí jenom žít...

*****

ale ne... už zase ne-rým, ne-námaha, ne-myslet :)...

... musí stačit

a to něco uvnitř, co v nich je...a pro všechny, co nikdy nepochopí, aby se aspoň o to pokusili...

Tak tohle je moje oblíbená...jestli se tak dá vůbec mluvit o vlastním výtvoru. Mám k tomu osobní vztah:-)

Třítaktní - zemřelá - docela

Štěstí není nikdy dost. A já si píšu jenom tak pro radost... ;))

Konečně jedna ,,novinka" stará asi týden...no...no, je vidět, že jsem byla v tu dobu po flámu, ale i taková díla si zaslouží publikaci...

Věnováno melody... Holka, drž se! ... /anglicky, český překlad přidám později/

Jen vyjádření pocitu....

Tahle báseň plná vzdoru mne napadla právě v ono osudné datum loňského roku, kdy i na mne dolehlo cosi neblahého. /Proto ten název!/ A stejně jako v těch, kteří ten masakr zažili, i ve mně se probudil vzdor proti neblahé sudbě osudu! I když depka tvrdě mučí moji duši bolavou, nepadnu jí do područí, mám dost tvrdou hlavu svou! A ač z očí slzy kanou, rty zpívají nový hit: Sny mé krásné, nashledanou! Sejdem se, až bude líp!

V Praze už nechci nikdy žít, čtyři měsíce mi bohatě stačily.