|
ty jsi jako já, já jsem jako ty...
|
|
nějaké myšlenky naplácané na sebe
|
|
Vím, že je to zase rýmované, ale je to moje starší tvorba :-)
|
|
Zavřený oči a marná snaha odříznout olovený víčka... A dlouhý čekání na chvíli, kdy dohoří vám svíčka... Pan Mandrake mi zas dělá společnost...
|
|
Žeby další skrytý význam ? /Starší dílko, ale sedí stále stejně dobře/
|
|
Netušila jsem...
|
|
..největší nával melancholie.. v tááákhle velké injekční stříkačce..
|
|
To jsem zase jednou měla melancholickou náladu :)
|
|
Útržková.
|
|
...
|
|
...
|
|
Stalo se, bohužel...
|
|
Jeden starší kousek. Tohle jsem napsala dva dny po Havlově smrti a vybavilo se mi, když jsem dnes četla, jak pokračuje plivání z Hradu na Peroutku. Asi není potřeba nijak aktualizovat, základní myšlenka je stejná a bohužel stále stejně platná.
|
|
...o smutku a smrti, o lásce a stesku...o nás...
|
|
...Čas se děsně vleče...( ve zkratce)
|
|
...
|
|
Jsem přece anděl.. aauu! A tys šlápl mi na křídla..
|