...

Villonská balada na slova: loutna*láska* píseň*krev*noc. Tato forma užívá pouze tři rýmové koncovky, rýmy střídavé či obkročné, ve třech strofách o 7-12 verších a v dozpěvu neboli poslání (nejčastěji čtyř- až pětiveršového). Refrénem balady je opakující se poslední verš jednotlivých strof a poslání. Tedy např. ababbcbC, ababbcbC, ababbcbC, acaC. (Přičemž C je opakující se refrén). Nebo abbaaccA, abbaaccA, abbaaccA, abbA. (A je refrén).

Opět jedna pocitovka...

Na chvilku se roztrhly mraky a osamělá hvězdička mne svým svitem inspirovala k tomuhle romantickému poblouznění...

Někdy si vzpomeň, až uvidíš západ slunce zeshora...

Nedávno jsem ji šeptal jedné úžasné dívce do ucha... Čekala na to v šuplíku dlouho....

Přečtení jistého dílka probudilo ve mně snílka, koment na Míru jsem šil, teď na dílko povýšil! ;o)))

..........co cítím.............

Toulal jsem se sám večerní Plzní a myslel na někoho, kdo pro mne stále moc znamená, když tu mne napadla tahle něžná básnička! Hned jsem ji té milé osůbce poslal jako SMS a později i e-mailem do Plzeňského deníku do rubriky "čtenář - reportér ". Tam spíše jen tak z legrace, ale oni ji 19.1. 2007 skutečně otiskli i s několika pochvalnými slovy! Snad se bude líbit i vám...

*******

(Z.) ....tak trošku imaginární.....

Kdepak je to jaro?

záříš na mé obloze

Pro další pitomou holku.

...

opět jeden sladký kousek...

Ano, je to o něm. Takhle na mě zapůsobil. Takhle se zachoval. Ale nejhorší je, že on za to nemůže...