Lidi jsou plni pochyb a strachu. Že jsou něco míň nebo víc, než druzí. Tuhle básničku jsem napsala jednoho krásného večera, když jsem se konečně svěřila má partnerce o svých pochybách a strachu z toho že selžu...

Jen se musím vypsat, ráno moudřejší večera.

některé procesy neuvěřitelně bolí - nebudu se ptát proč nebo za co jsem si to zasloužila, ale jenom poděkuju dvěma uším, o kterých vím, že mě vždycky vyslechnou...

......

Když se ztratite v životě

.......

Mít a nemít... Ztrácet a přitom nikdy nezískat...

setkání s bývalým mne rozhodilo a tohle je pak moje dílo:-)

Kvůli mně se nidky nechtěl prát, proč kvůli ní ano? proč ji chce milovat? proč ne mě?:(

moje pocity méněcennosti volný verš

zase poprvé, a asi po stopadesáté ....ničí to.

...

....