|
...
|
|
musím se přece smát, nemůžu kvůli tobě brečet.. nejde to..
|
|
Anotace zdála se být ze začátku velmi důležitá. Autor chtěl nejdříve vymezit rozdíly mezi básní a myšlenkou. Čím dále víc se mu nechtělo a tak v polousínání dopisuje anotaci o anotaci. Jediné co by si přál a na co si vzpomněl je, aby si čtenář všimnul zamyšlení nejen doslovného, ale i metaforického. Na závěr snad jen: není to báseň, milý čtenáři...
|
|
Proud časně jarních myšlenek ...
/březen 09/
|
|
věnováno někomu, kdo je pro mě důležitý a přesto si tak nepřipadá
|
|
byla by jsi dobrá
kéž by jsi tak byla má
|
|
NAPSÁNO A VĚNOVÁNO NĚKOMU.
|