(...)

Když si dva nerozumí...

Napsal jsem jí už hodně dávno, vlastně to není ani báseň...každopádně je to z období života, které je už snad zamnou...vlastně ani nevím proč to tu dávám: )

Ze sbírky: "Uvadlá květena"

... a pořád mi to nějak nejde

Láska... Stokrát omletý klišé v různejch podobách... Myslim, že některým bude dílo povědomé z literu...

.... ....

Téma známé a přece nekončící...

srdce nespoutej se mi obvazy od ran...che:D;)..každopádně nemá to být zklamání..ale taky nejde o optimistiku..takže...to je asi vše co bych vám k tomu chtěla říct...:)

Marta Foučková : Žijeme teď a tady, náš život musí být radostný , zaplněn pravou láskou , která se neobléká do slova, ale projevuje se činy a oběťmi.

Tohle snad ani není báseň..rým dost pokulhává, vím. Je to jen proud myšlenek, které by možná měly patřit jinam. Jen takový pokus o vyjádření hořkosti setkání dvou lidí, kteří znají jeden druhého jako svůj život a najednou jakoby se neznali..a možná, že opravdu neznali

V básni víc jak pět let staré zkouším jako dívka psát, zrada lásku neustále střídá, jak též račte znát!

Smutku se někdy nelze vyhnout... Ale aspoň se z něj lze nějak zkusit vypsat... Výkřik do tmy... (Pozn. V roce 2016 byla poupravena.)

...:))