Vše je začátkem prvního okamžiku.

Tak, snad, zase trocha optimismu...

Nehledejte v tom zklamání prosím.Spíš jde o pohlavek nabubřelosti.

Inspirováno básní Evelíny. Moc děkuji.

všem, i těm ostatním...

Neznám střední cestu, a tak točím kormidlem k horizontu.

Archiv jsem chtěl už uzavřít, ale ... Snad ještě jedna.

https://www.youtube.com/watch?v=2aQ17mmHJEo&feature=youtu.be

A tak nějak mi po tom všem pátrání a snažení přijde, že se stejně všechno (z)mění a je jen jediná věc, která zůstane. Moje tělo. Jak se tedy definovat?

Kdo má víc, vyhrává.

Lidé se bojí až nakonec strach končí zvykem,který nadobro časem zničí vůli cokoli měnit.

Nežijem pravé životy

Vykročit do prázdnoty to chce kus duševní nahoty.

ještě z archivu

To, když se vše večer konečně vypne..