Včerejší noc jsem asi moc přemýšlela...nad smutným osudem některých žen, co znám...;(...Muži by jim měli stát po boku...ale nestojí...bohužel...

Bolest se rodí hluboko v srdci a zrdcadlí se v očích...přilétněte havrani...ať tu mou nikdo neuvidí... /spontální básnička...emoce si dělají co chtějí...ale naštěstí budou mít jen jepičí život/...*

...takhle to nepůjde dál...;( člověk si musí umět odpočinout...i od toho, co má moc rád...děkuji Vám pane Hrabě...Vy jste mě toho hodně naučil...* a taky děkuji všem za podporu...mám Vás ráda...*

Pocity ze sobotního dne...každé vzkříšení stojí kapku bolesti, když se duše vrací z očistce zpátky do svého těla...

dávam to sem paralelně s Liter-em

Po poznání pár lidí z jiné stránky a po té, co jsem si uvědomil, že si nedokážu vzpomenout na jediný okamžik, kdy jsem byl šťastný E

Když je konec začátek

tohle mi hrajte

včerejší....

Beznadějná... a to dnes opravdu jsem... :-) Jenom taková momentovka, výkřik.

..

Trochu tragické,hůř pochopitelné dílko...zase můj styl...:-)

..bez vyznání

Zavřený oči a marná snaha odříznout olovený víčka... A dlouhý čekání na chvíli, kdy dohoří vám svíčka... Pan Mandrake mi zas dělá společnost...

Lži, průšvihy s tím spojené, pravdy na dně sklenky...

Jsem přece anděl.. aauu! A tys šlápl mi na křídla..