Říjen 2005. (tenkrát psáno jako školní slohovka =) )

jedna starší srdeční šuplíková záležitost...láska je rakovina...-všechny rádoby chemoterapie jsou zbytečný...*

...???

pár slov před spánkem, jsem unaven, proto tak krátce....

Je to tak...

jednou takhle. pred pul rokem.

smím prosit?...naposledy....

Je věnovaná. Protože zrovna teď mi chybí. Je to chvilková básnička, je to... něco strašně bezcennýho... pro vás... já tam ale asi pořád budu vidět spoustu náznaků... a důvodů proč... plakat z radosti.. tiše po tmě v mym pokoji... /Mějte hezkej večer/

...

.....věnováno tomu ...který přichází .....

Nic moc, spíš jenom proud myšlenek, které se mi podařilo jakž takž zveršovat:-)

Bez komentáře...radši:-)

možná spíše miniatura... ale od ní se liší tím, že neobjevuje žádnou převratnou myšlenku... pouze pocit...

Je slabá...Moc slabá...

Numquam sero est... aneb nikdy není pozdě... Jen tak... z pocitu... (případné dotazy do pište do komentů... a vůbec veškerý připomínky:) )