inspirací byl klavírní koncert a pár vzpomínek na mé hudební období...

... tahle už je taky docela odleželá ...

Tahle báseň je věnovaná jedné zdejší autorce, která se ve svých něžných ale smutných básních stále trápí pro to, co nelze změnit. Moc rád bych Ti, děvče, pomohl, ale mohu Tě jen takhle na dálku povzbudit...Tu hlavní bitvu si však musíš vybojovat Ty!

..baví mě hrát si s tou velikostí písma a tak... ulice..jsou nebo ne? a i kdyby byly... stejne zabloudis

Když vzpomínky mám, nejsem nikdy sám! Jen si vybírám, na co vzpomínám!

Napsáno v Brně na nádraží v záchvatu existencionální nejistoty.

Dnes jsem byl na cestě domů přítomen okamžiku, kdy se čas dělí do dvou nohavic alternativních dimenzí. Jsem rád, že vám můžu vyprávět o té druhé.

a ani neví...

zděšení z pravě přečteného článku..

ranní pidibásnička ....úleva.....náhle je prostě tady!

v rytmu včerejšího podvečera....chvilka vnitřní volnosti...

pro celou tu dobu...

je tu, ale ne pro mě:-).

...

Nejste na tom náhodou stejně?

tam někde uvnitř člověka - ten pocit nemám rád