Vzpomínáme, vzpomínáme... A někdy ne vesele, někdy vůbec ne vesele...

Nemám vážně potuchy, proč zrovna tohle ze mě dnes "vypadlo na papír"(???) Je to totiž už hezkých pár let, co jsem Šp. navštívila....

...

Kdo trpí sám, ten trpí tíž, že vidí štěstí druhých přes svůj kříž! William Shakespeare

... nevím co dodat.. je toho tolik, že nevím čim začít...tak rovnou skončím.

...také přidávám jednu podzimně naladěnou...:-)

... Naprostej ,,plivanec" k mým nohám... Snad ani za sklopení zraku, abyste se na něj podívali, vám to nestojí... Tak... Proč to sem dávám, co?

Překvapivě jsem nalezl starší básničku, kterou sem dávám až teď.. Tak schválně,..

Místo, který mě vytrvale vrací do vzpomínek... Už skoro dva roky...

Neměla bych změnit přístup k životu? Jaký si to člověk udělá, takový to má. Menší procházka do mého nitra.

věřit nebo ne?? Nevím... ;)

***

Obejmi mě, prosím!

mhmm... já se prostě někdy tak bojim. ve tmě ale ne tmy. toho co uvidim až bude světlo.

...

Nevím, jestli je to zrovna o životě, ale vzpomínání k životu patří, ne?

a to něco uvnitř, co v nich je...a pro všechny, co nikdy nepochopí, aby se aspoň o to pokusili...

...nikdy nikdo nepochopí nic...a zae se uzavírám někam kam bych nechtěla..ale ono to jinak nejde...vím, že to jinak nejde...

Nadešel asi poslední den... 21.1.2007

LSN -dosaďte si každej za tý písmenka co chcete... Pro mě z nich taky něco kouká...