My pláčeme pro ně, a oni zatím pláčí pro nás...

a ani neví...

zahřátý plast se tak pěkně zkroutí a zároveň vypadá jako sklo...

a touha znovu Být...

pro pobavení a pro kmotrova, jen že jsme podobní bloudi...byla to moje téměř prvotina a vkládám ji bez jakýchkoli úprav

jedna starší o rybičce...

...přirovnání k lidem a jejich pastem..vždy se najde někdo, kdo jim pasti kazí, nebo je chvíli i jejich obětí...podstatné je,že jak jste a stejné pavučině a pak až obětí, už pro ně není tak snadné ,,zaútočit,,...

Nový začátek. Děkuji všem za podporu, v krušných chvílích.)

Člověk se snaží a stejně zůstane sám...to musí napodobovat ostatní a přizpůsobovat se, aby měl "přátelé"? :/ opravdu to musí zajít tak daleko, abych něco sepsala....

Už si nestěžuji, už to krásné mám, ne na dítě se nevymlouvám, žena mi syna dala a mě můza políbila.

žijeme opravdu, žijeme vůbec?

Trochu jsem popřemýšlel a taky už bylo na čase napsat něco méně depresivního ....

... on už bude vědět.