... opäť jeden životný paradox - už ma ich postretlo pomerne dosť...

...

Do ordinace doktora Ricarda vstoupil jednoho listopadového večera roku 1840 hubený, černě oděný muž. Lékař si pátravě prohlížel zajímavého návštěvníka, jeho vysoké čelo, bledou tvář a úzké rty. „Jste nemocen, pane?“ „Ano, doktore. Myslím, že smrtelně.“ „Co je vám?“ „Jsem smutný, melancholický. Trpím, a nevím proč. Trápím se, srdce mě bolí. Bojím se lidí i sebe. Nemohu spát.“ „To není smrtelné. Vím o léku pro vás.“ „Jaký je to lék?“ „Lék, který vás z toho ze všeho uzdraví. Běžte se podívat do divadla na Deburaua!“ Bledý muž se uklonil a řekl smutně: „Já jsem Deburau, doktore.“

Bádala jsem na netu po svých předcích. Tohle je výsledek.

není vše a vždy racionální "..."

prázdné makovice/ nebudou víc duté/ až se neobuté/ vydaj do mozku/ přes hory a doly/ kde to bolí/ bosky na lásce// vysypaně/ schul své dlaně/ sem/ k těm mým// vysvlékaně tvárná/ marnomarná/ až prázdní se vylžou// přijď mi blíž///

Rozvedení motivu jedné starší básně, upraveno na formát SLAMu.

Ať žijí básníci! Včerejší filmek mi dal inspiraci... :D když ženská začne veršovat,... je to konec básníku v čechách!

jsem zpět z cest... tak jedna skororýmovací klasika :)

Keď básnik píše báseň.

Svěrákovská inspirace.

Vše podstatné je v básni samé, takže další slova jsou zbytečná...

jednou ráno, když ženy mají sváteční den....

...myslím, že je nezbytné

http://www.youtube.com/watch?v=l9COduI6hc8&feature=related