zahřátý plast se tak pěkně zkroutí a zároveň vypadá jako sklo...

žijeme opravdu, žijeme vůbec?

bezmoc i nasranost je na místě, byl jsem se podívat díky tomu, že jsem v Lublinu pracovně, po jeho okolí... jsem i nejsem rád za tohle poznání... http://cs.wikipedia.org/wiki/Majdanek

Asi navždy nedokončená, marně čekající na třetí sloku... Jakoby ještě byla potřeba cosi vyslovit, ale nelze pro to najít vhodná slova...

Člověk se snaží a stejně zůstane sám...to musí napodobovat ostatní a přizpůsobovat se, aby měl "přátelé"? :/ opravdu to musí zajít tak daleko, abych něco sepsala....

Dokud píšu, vím, že jsem! Tedy bez Tebe… Potom budu psát taky, ale to už budu vědět, že Jsi…

Já nevím.. cítím to tak.. (těším se na Váš názor) :)

Neočekávám, že to bude nějak zvlášť dobrý, zase jsem se nudila :)

Dnešní nesmyslný výplod mé mysli mě utvrdil v tom, že posledních pár dlouhých dnů postrádám veškerou inspiraci (je možné, že jsem ji nechala v hospodě, kde už jsem se nějaký pátek neukázala) tudíž si dávám pauzu..

???

Samota není osamění, samotu má občas každý rád. Osamění, to je jiná káva... tak o tom to asi je.

Dlouho jsem přemýšlel nad názvem, nechtěl jsem ho v češtině, abych hned neodhalil myšlenku... Napovím jen toto - Název je v Esperantu

Vypozorované ze života..

Taky jedna ze starších.

Před dvanácti lety jsem přijížděl autobusem ráno ve tři čtvrtě na pět do města na ranní směnu. Od šesti jsem "hákoval." Tak jsem se hodinu potuloval prázdnými ulicemi periferie. Než přišla zima.