Sportovní klub u řeky, zfetovaný futra a tak

...

Krátké zamyšlení nad lidmi. Myslím, že i ti, co to nevysloví nahlas, si to v skrytu duše přejí...

prababičce...už několik let ti mávám kopretinou do nebe...scházíš mi...*

...

Do ordinace doktora Ricarda vstoupil jednoho listopadového večera roku 1840 hubený, černě oděný muž. Lékař si pátravě prohlížel zajímavého návštěvníka, jeho vysoké čelo, bledou tvář a úzké rty. „Jste nemocen, pane?“ „Ano, doktore. Myslím, že smrtelně.“ „Co je vám?“ „Jsem smutný, melancholický. Trpím, a nevím proč. Trápím se, srdce mě bolí. Bojím se lidí i sebe. Nemohu spát.“ „To není smrtelné. Vím o léku pro vás.“ „Jaký je to lék?“ „Lék, který vás z toho ze všeho uzdraví. Běžte se podívat do divadla na Deburaua!“ Bledý muž se uklonil a řekl smutně: „Já jsem Deburau, doktore.“

Ať žijí básníci! Včerejší filmek mi dal inspiraci... :D když ženská začne veršovat,... je to konec básníku v čechách!

jedna starší... našli by jste ji v zápiskách

Přetransformoval jsem se do ženy (jen na chvíli).

věřte tomu nebo ne, ale báseň obsahuje narážku na špionážní thriller Tři dny kondora

Nechala jsem se unést myšlenkami k zeleným kopcům na severu...kdy už tě za to zatknou?

jednou ráno, když ženy mají sváteční den....

Myslím si to o všech.