stará šuplíkovka z pandemických dob. Náhodou jsem jí našel a pobavila mě, tak ji sdílím, ale rozhodně prosím neotevírám politickou ani zdravotnickou diskuzi.

Psanec pro Psance verše píše..

S léty přicházejí mnohá porozumění nuancím našich let ve škamnách školičky Velkého profesora a my potom pomalounku začínáme vnímat „les“ za tím „stromem“…

... které v zahrádce nejen rostou tři růže, svítí světýlko Betlémské a běhají zvířátka mnohá.

V této básni mi šlo hlavně o děj, takže jsou některé rýmy kostrbaté. Postavy hrající v této poezii jsou mí spolužáci.

:D To jsem vypotil ve škole, když si holky stěžovaly, že jsem jim nikdy nic pořádně nenapsal :D

…(http://youtu.be/u2gPBstnWxw ) kartáček, pyžamo, ani modlitební knížka to však nejsou

Díky Cvokhauz za to, že mě znovu nakopla do psaní.

....... i přebytek vitamínu někdy škodí

Dnes jsem navštívila diagnosťák a zanechalo to ve mně šílené dojmy a emoce... Kdybych je nedala na papír... neusnu:-)

není vše a vždy racionální "..."

Co se mi stalo v úterý.

Tento můj starší výtvor je z dob kdy to u mě nebylo zrovna Růžový:) Ale Jako Automotivační Příběh posloužil tak jak měl..

guess who's back, me, the crying bitch . Trochu protáhlé co se týče dílky, ale neodraďte se ani velikostmi slov. Děkuji. Přeji pěkné přečtení nového dílka.))