Příjemné čtení pradávného příběhu :) (Jakákoliv podobnost mezi básní a realitou jsou čistě náhodná;)

Ležím v nemocnici, dívám se jak vzlétají vrtulníky a uvažuju ...

Totálně jsem "vypadl z formy", tohle jen na mě vylítlo, poté co jsem slyšel píseň, která zaútočila na mou mysl tak brutálně.. že vzniklo tohle.

Některé tramvaje mají jen jednu trasu a cíl

Cítím to. Jde to zpět. Má mě to. Sakra.

Osobně si myslím, že jako báseň nic moc, ale třeba se to někomu bude líbit. Hlavně chci vyjádřit lítost lidem, kteří se nikdy už domů nevrátili.

Po čtrnácti dnech na praxi u umírajících klientů jsem dostala ohromnou potřebu se vypsat!

Díky za všechny komentáře.

Složena někdy v březnu roku 2011

Je to už pár let a stejně to bolí......

Do toho.

...pro všechny..., kteří byli součástí našich životů a které jsme milovali...

Možná poslední... pár pocitů...