|
s kapkami průzračnými
|
|
a ani neví...
|
|
Opatrně, chlapče, s ostruhami a víc užívej uzdu...
|
|
Mám to rád...
|
|
Dnes mne čísi báseň donutila zamyslet se nad tím, kolik věcí bereme jako samozřejmost, ač tak samozřejmé nejsou a vyžadují mnoho lásky i úsilí druhých lidí, nám třeba zcela neznámých! A tak, uprostřed zimy, s namazaným krajícem čerstvého voňavého chleba, se můj duch přenesl do času žní a já píšu pár veršů k oslavě toho, co se oprávněně nazývá "Boží dárek"!
|
|
Šelest na srdci
|
|
Nesnáším, když lidé páchnou jako popelníky kdesi v zaplivané špeluňce té nejhorší kategorie...A mé oči viděly již spoustu lidí umírat na rakovinu! Bohužel i těch nejbližších...
|
|
Tuhle báseň věnuji Nikytu, díky jejímuž "Vodopádu" vlastně vznikla...Díky za inspiraci, Niky!
|
|
letící výš a výš...
|
|
Věnuji jedné zdejší nejmenované kolegyni...
|
|
Pro všechny, co právě jako já
potřebují zas uvěřit...
|
|
Malé zamyšlení...
|
|
a život zase poplyne jako řeka...
|
|
Kdo trpí sám, ten trpí tíž, že vidí štěstí druhých přes svůj kříž! William Shakespeare
|
|
Další z mých reflexních dílek inspirované čísi básní...
|
|
Tahle báseň je věnovaná jedné zdejší autorce, která se ve svých něžných ale smutných básních stále trápí pro to, co nelze změnit. Moc rád bych Ti, děvče, pomohl, ale mohu Tě jen takhle na dálku povzbudit...Tu hlavní bitvu si však musíš vybojovat Ty!
|
|
Nihil novi sub sole...
|
|
...
|
|
jak lehké ztratit se tiše v davu...
však zvedni hlavu
|