Tak nějak to bylo...

Snad ani nemám odvahu ji sem dávat.

Den stará poémka, to už je vlastně dost prošlá. Protože dnes už je čas žít jinou báseň. Ale což, na upravování mě nikdy moc neužilo, uložím si jí sem.

Je to báseň pro všechny. Budou nějaké komentáře?

...po sérii čtyř nepovedených mentálních výstřiků přichází pátá egoistická ubrečená sračka...

Je toho moc... spontální... nesouvislé...

Chcelo to čas, než to vyšlo von... Možno ju časom zmažem, neviem. Teraz je tu; tak, ako sa sama drala na papier z môjho vnútra...

Někdo by se měl už konečně probudit, jedu sem na výlet a ono se pořád spí. Takže se nudim a píšu blbosti.

královna zhuleného času, dá si snídani a může jet