Noční vlak

Skryta uvnitř svého těla
pláče dívka osamělá.
Ztratila svou touhu být,
nechce nic, jen potulit.

Z venku dívka sedí, zpívá,
do nebe se slepě dívá.
A v čase vidí jistotu,
že porazí samotu.

Ve hvězdách zas naději,
že vše za chvíli přebolí.
V cigaretě duši svou,
z které city utečou.

Jen ještě chvíli -
malou chvíli.

V očích smutných karmínových
slzy skrývá potají,
bojí se všech strachů nových -
ty tu chvíli počkají.

A bojí se vzpomínek,
štěstí rvoucí démoni,
plni zla, zlých novinek
- existují jen pro ni.

Však úsměv venku převládá,
štěstí v srdci hlídá si.
Své tělo stále ovládá,
rozhodla se - počká si.

Jen ještě chvíli -
malou chvíli.

Před světlem stín zrodil se,
ticho proklel kovu šum.
Ten okamžik líbil se
jejím nesplněným snům.