 26.02.2022 7 782(19) 0 |
snažím se nevidět
že za tři dny ti budou nad hlavou
létat olověné holubice
míru, říkali
snažím se nevidět
rány na drobných dětských pažích
sněhobílé obvazy v tvých prstech
tvou vystrašenou dceru
snažím se necítit
strach ze ztráty po letech vzteku
rychleji přicházející šediny
opracované ruce
a šedozelený likér hluboko posazených duhovek
kladivo udeřilo na místo
které už nemělo existovat
a teď se hroutí do sebe
stačí, když se vrátíš
že za tři dny ti budou nad hlavou
létat olověné holubice
míru, říkali
snažím se nevidět
rány na drobných dětských pažích
sněhobílé obvazy v tvých prstech
tvou vystrašenou dceru
snažím se necítit
strach ze ztráty po letech vzteku
rychleji přicházející šediny
opracované ruce
a šedozelený likér hluboko posazených duhovek
kladivo udeřilo na místo
které už nemělo existovat
a teď se hroutí do sebe
stačí, když se vrátíš
28.02.2022 - 14:54WinePoet
dvakredencedekadence:
"Kladivo udeřilo na místo
které už nemělo existovat
a teď se hroutí do sebe"
..pro mě nejsilnější část básně..
Díky.
Držte se, oba.
"Kladivo udeřilo na místo
které už nemělo existovat
a teď se hroutí do sebe"
..pro mě nejsilnější část básně..
Díky.
Držte se, oba.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
snažím se nevidět : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : posedlost
Předchozí dílo autora : odlesky
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Monsignore [18], Edit [14], Jekaterina [11], Sagittarius [4]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
