Nepravda ze smutku k holubům.

Asi nevnímáš a neslyšíš
jak nevinná jsi
když oprostíš se od vnucené krásy
a možná spíš.

Je to složité, když ty
jakožto žena ze snu
když na průhledné královně zesnu
strašíš mne zřejmě láskou
a nevíš, že není
kam jít v ústrety.

Napíšu ti něžnou větu
na nedopité červené.
A tvé oči vidět zavřené
ihned strachy kvetu.

Vím, je to hloupé
ale já jsem taky jen člověk
Marie.