(autor: cm.)
anatomie křiku
.
Musíš křičet
na anatomii lži
nacházíš vážnost přístavu
hloubek lehkostí
rozlámaných kostí
vetřených do cizích ran
lidská přání se rozprostírají odsud
až do horkých bran
láska, smrt a žal
příkrost, přízeň a pravý král
volnost svázala nám jazyky
a odpíráš polibek Jidášovi
po aktu
že jsou drogy návykové
jsme netušili
ani na chvíli
po druhém taktu
v lících cítíš mříž
a ulicí pluje tvoje krev
obrácený kříž
v zrcadle nelidský řev
tam, kam utíkáš
se šíří sirén zpěv
zaprodaní až do absolutního zlomu
dnes tě udeří
a zítra znovu
nad hlavy rozhazují květy
v hrudi štír
a přitom blouzní
nad cizími světy
miluji tě
asi jako sýr
.