Čas v šuplíku

Tak snad pro všechny případy,
zamykám čas do šuplíku černý na bílém,
skrývá bolest, skrývá poklady,
na podkladě v mysli téměř schnilém..

Nejspíš utopie,
kam a proč se choulí činy,
vůle v rouchu často utopí je,
a stalo se tak bez příčiny..

Tak snad na horší časy,
jako prachy narvané v polštářích,
nevím,možná ze strachu, asi..
Slzy času mi stékají
po tvářích,
vždy stíká s nimi i kousek krásy..

Těžko déšť po vlasech pohladíš,
slunci po paprscích ruku podáš,
oslepen počasím do lidí
narážíš,
ve vedrech do stínu na hubu padáš..

Ležet na dece a dýchat existenci,
jako všichni básníci před námi,
i oni byli jednou psanci
a osud měli neznámý..

Tak snad pro lepší časy čas zamykám věrně,
zámek nemám, kódy nevlastním,
to dílem ukrajuji kousek ze mě
šťastným i nešťastným..

Sama jsem kombinace čísel a slov,
které mnohdy polykám a plivu bez osnov..
Sama jsem klíčem, k propadlišti děl,
k uzdravení bolavých duší i těl..

I poslyšte duše zatracené smělými hříchy,
lze šířit moudra a rady bez poskvrny pýchy?