Kapka

kapka po kapce po sklenici stéká
rty jsou již vyprahlé
slepá nahota se ještě více svléká
až na dno duše samotné

poslední bobule posledního vína
poslední myšlenka posedlá
pár hodin do rána i kytara je líná
poslední pocit se zachová

básníkův ráj z pekla čiší můza
teplo je hřejivé
cítit se jako ta nejposlednější lůza
úspěch je pro jiné

tvary se mění a náplně také
změna je žádoucí
na vlnách moře barvy bronzové
chuti dechberoucí

staré vůně se starými slovy
slova jsou vyřknutá
uprostřed pouště na zemi jsou sovy
jejich řeč houkavá


svatyně měsíce prostupuje obzor
světlo má modrý ráz
takové psaní to vyžaduje dozor
samota ovšem je zvládána snáz


přesycen nocí hladov po ránu
na stolek popel padá
dokud se opět litovat nepřestanu
nic mě nenapadá