Jen starý černý klobouk

Jen starý klobouk zbyl po mém mládí.
Jen bolesti, strasti a naříkání.
Jen věta: "Život mi tak strašně vadí!"
Jen mozoly po většném utíkání.

Ten starý klobouk, černý jako tma,
vloudil se do mého života.
Je tu se mnou mezi čtyřma zdma
a pryč je radost a ochota.

Jen starý klobouk tu zbyl jako připomínka,
jen jako jakási bista člověka.
Jen o mě není nikde ani zmínka,
jen dýmka, asi stoletá.

A tak já a starý klobouk černočerný,
spolu v klidu pokuřujeme,
on je mým přítelem, jediným věrným,
co na tom, že tlejeme...