Když chodím po tvém městě

Když chodím po tvém městě
vždycky doufám že tě potkám
zatím marně

hej, slyšíš mě? Mluvím na tebe i když tu nejsi..
I když vím že ta vůně byl jen pach tvých nemytých vlasů
stále si ji připomínám

pod polštářem něhy
jsou schované dětské plačící oči
a ta něha je celá mokrá od slz
a teď z ní kape bolest

myslela jsem že tvoje sliny vyléčí můj ekzém osamělosti
ale zabydlel ses ve mně jako v maringotce
snažím se tě vyhnat
bolí to, ale snažím se
zatím marně

koluje ve mně ten jed co si do mě zapustil
říkáš že víš že tě miluju
chtěla jsem si zahřát své zmrzlé nohy ve tvém klíně
nebo ve tvém srdci
myslela jsem, že můj úkol je ukázat ti
jaké to je být šťastný
jenže ty na to přijdeš sám
a na tohle všechno zapomeneš
už jsi skoro zapomněl...
já jsem skoro zapomněla
píši teď na zamlžená okna jiná jména
hledám svůj kousek hřejivé jistoty
a ještě se mi o tobě občas zdá

chodím po tvém městě
zapomínám...
možná zatím marně