Není už proč.....

Na noční oblohu hledím, hvězdy počítám,
ráno se probudím na tebe vzpomínám.
Na první setkání, na polibek první,
jak krásné bylo to opuštěné stavení.

Jak rozbitým oknem, vítr déšť zanášel,
úkryt jiný jsem pro lásku nenašel.
Dírou ve střeše mraky jsme sledovaly,
nevadil nám déšť, my se milovali.

Naštěstí dlouho nepršelo, krásně bylo nám,
krásnější tělo jsem neviděl to přísahám.
O takových vnadách jen se zdálo,
s tvojí postavou je dívek málo.

Naše láska, ta trvala krátko jen,
přišly mi roky, já byl odveden.
Škoda, dva roky jsi nedokázala čekat,
poslala jsi dopis, chtělo se plakat.

Vojna uběhla jak voda v řece,
já tě tenkrát potkal na discotéce.
Byla jsi sama tak nějak ztrápená,
znělo mi krásně, jsem rozvedená.

Opět po těle tvém jsem zatoužil,
tvoje bolest mi dodala více sil.
Dnes naše láska žije dál,
néní proč já bych se ukrýval.