Nečekejte něžnou poezii o mateřství, ale to nejtemnější, co v sobě žena-matka může objevit, i když stále jedná z lásky, laskavosti a nesobeckosti. Báseň je surová, upřímná. Žádná pohádka. Psáno pro všechny ženy, které byly matkami jen na chvíli, nebo navždycky, ale potichu. I pro všechny ostatní, aby mohli lépe pochopit. Uvidíte sami, co ve vás zanechá.

Na zdraví.

Dívka utíká před bolestivou minulostí...

A když se plazi k moci dostanou, zasyčí a povstanou..

Výstraha pánové!!! Tady končí veškerá iluze o tom, že mít tygřici v posteli je skvělé.

Napadlo mne že v kalhotkách hledáme vzpomínku na Náš první domov. Ta silná vzpomínka je možná polehčující okolnost Naší pudové jednoduchosti.