|
ale jednou musí o dům dál...
|
|
...pro vyjímečného človíčka, jehož lásku (i tu svou k němu) jsem nechala napospas osudu
|
|
samota mě dostala
|
|
O tom, jak člověk poznává sám sebe.
Budu ráda, když si to přečtete a zanecháte koment
|
|
Fantazie je krásná věc! Když už mám dost nanicovaté zimy, klidně se vrátím doprostřed žhavého léta...
Osvěžující déšť zahladil zemi rány,
mé srdce otvírá tajemnou branku svou,
a touha po rtech Tvých zas, Lásko má, mne mámí,
chci opět sevřít Tě v toužící náruč mou!
|
|
Je to mé malé dílko, které bylo původně psáno na slohovou práci...Jedná se o jednu z mých prvních povídek a jsem si vědom toho, že úroveň není nijak vysoká, a že mám gramatické chyby...Ale jen klidně kritizujte...
|
|
_
|
|
nejen černé jsou brýle mé
|
|
Hodně dlouhý příběh, v němž se lyrika snoubí s epikou. Za délku mě prosím nekamenujte, jelikož i tak jsem neřekl zdaleka vše, co jsem chtěl.
E
|
|
... tuhle básničku jsem kdysi napsal své úhlavní kamarádce k svátku ...
|
|
...
|
|
Příroda mě fascinuje, mimo jiné, také svou nekonečnou trpělivostí při střídání ročních období. Má můj obdiv zejména, když mě zrovna ta síla tak trochu schází.....
|
|
... lásko, přeji si jen tebe...
|
|
Je to krátká povídka o nečem, co pravděpodobně postihlo každého z nás - o depresi. Omluvte prosím gramatické chyby.
|